pátek 17. listopadu 2017

Laskavost


Další vlastností, kterou bych rád u jednotlivců viděl, je laskavost. Laskavost je tolik důležitá! My chceme být na té opačné straně a laskavost přijímat, ale být laskavý je tak těžké... nicméně je to něco, co chápu jako součást silné osobnosti. Je to něco, co bychom všichni měli rozvíjet. Byl bych velmi rád, kdyby moji žáci byli známí pro svou neobyčejnou laskavost. Myslím, že by to bylo skutečné vítězství, protože laskavost je to, co skutečně vítězí; laskavost doopravdy pomáhá měnit věci.

Je to vlastnost, kterou jsem doopravdy oceňoval u Šríly Prabhupády. Šríla Prabhupáda je ten nejvznešenější, ale také ho vidíme jako velmi laskavou lidskou bytost. Takovým bych se chtěl stát. Já vím, a také to zde řeknu, že mám takovou drsnou část své povahy. Dovedu být dost ostrý a nemám tuto vlastnost sám na sobě rád. Snažím se z toho vyrůst a snad je to trochu lepší. Ale ti, kdo se ke mně dostanou blízko, si to pěkně schytávají. Je to něco, na čem musím pracovat. Přijměme tedy všichni tuto výzvu a vyrosťme, je to potřeba.

Nestačí být jen členem ISKCONu, jen být tady, jen být zasvěcený. Je to pěkné a smysluplné, ale rád přirovnávám sliby při zasvěcení k perlám, a pak vyprávím příběh, jako Krišna zasel perly a z nich vyrostla spousta perlových keřů. Skutečně cítím, že tyto zasvěcovací sliby bychom takto měli brát - jako perly, které je potřeba zasít a rozvíjet. Já očekávám růst, očekávám soucit a laskavost v silných individualitách.

(Kadamba Kanana Svámí, 29. dubna 2010, Rádhádéš, Belgie, přednáška)

Původní text v angličtině zde.

středa 15. listopadu 2017

Nejprve buďte vaišnavou


Měl jsem žáka, který žil v malém bytě - byla to jen garsonka s koupelnou a kuchyňkou. V pokoji byla pohovka, která se dala rozložit na postel. Byly tam židle a na každé byly věci. Když jste tam přišli, museli jste se tak nějak prokopat těmi věcmi, abyste si měli kam sednout. Tomu se říká staromládenecký byt!

Byl jsem tedy v tom jeho staromládeneckém bytě a jednoho dne jsem mu řekl: "Proč si nezvolíš ášram? Buďto buď brahmačárí, a pak tenhle byt nebudeš potřebovat, zbav se ho. A nebo si pořiď lepší byt, ukliď ty židle a pozvi si sem někoho, kdo na nich bude sedět. Ožeň se. Ale rozhodni se, protože staromládenectví není ášram." Staromládenectví neposkytuje útočiště. Nejde v něm o přijímání útočiště v procesu očišťování, zatímco v ášramech ano. Přijímáme tedy tyto ášramy v tom duchu, že se jim plně věnujeme, následujeme určitou etiketu a jistý standard. Je to něco úplně jiného než starý druh vztahů: "Dáme se dohromady?" "Jo, proč ne?" Hi hi hi, ha ha ha!

Znáte to, pak se spolu nastěhovat do bytu, "No, uvidíme, co z toho bude." Já vím, co z toho bude. Je z toho vždycky to samé. Je tam velká postel. Oba chtějí být poživatelem, takže se z toho stává soutěž, kdo je středem pozornosti - kdo je poživatel a kdo je požívaný; kdo je sluha a kdo je pán nebo paní. Tyto hybné síly se dávají do pohybu a vedou k mnohému napětí a velkým hádkám. Řekl bych, že vedle manželství je Kurukšétra a Mahábhárata úplná nuda! (smích) Čtete o všech těch hrdinech, jak vysílají své ástry. Vstoupíte do manželství a pak, můj Bože! Ty věci, které se odehrávají v manželstvích - je to nepochopitelné - nikdy byste si nepomysleli, že tím budete muset projít.

Má to ale i pozitivní stránku, že se dva lidé navzájem podporují a sdílejí spolu určitou důvěrnost o těch všech věcech, které existují v manželství. Takže manželství je dobré, ale my v první řadě nejsme varnášrama:

nāhaṁ vipro na ca nara-patir nāpi vaiśyo na śūdro
nāhaṁ varṇī na ca gṛha-patir no vanastho yatir vā
kintu prodyan-nikhila-paramānanda-pūrnāmṛtābdher
gopī-bhartuḥ pada-kamalayor dāsa-dāsānudāsaḥ

(Caitanya Caritamrta Madhya 13.80)

My nejsme nic ze čtyř varen nebo čtyř ášramů - ani sannyásí, ani vánaprastové, ani grihasti, ani brahmačárí. My tohle nejsme. Nejsme ani bráhmani, kšatriové, vajšjové, šúdrové. My jsme vaišnavové. To je ono! My jsme vaišnavové a vaišnaví. To je naše meditace. Pak jsme v nějakém ášramu, něco z toho ášramu vytváříme. Ale nejprve musíme být vaišnavové, jinak to nebude fungovat. Pokud je vaišnava kladen na první místo, tak i když přijdou problémy, překonáme je.

Takhle to ve skutečnosti je. Vaišnava znamená: Jsem služebníkem vaišnavů. Já nejsem vaišnava. Přál bych si jím být, kéž bych byl; jsem služebníkem vaišnavů. Tímto způsobem se doufám vaišnavou stanu. Takto přijímáme útočiště, a potom ášramy začínají fungovat.

Nejprve musíme přijmout útočiště v ášramu, a pak musíme mít na paměti, že ve skutečnosti je to jen vnější. Vnitřně jsme vaišnava, služebník vaišnavů. Potom je vše, jak má být. Potom to začne být možné, kamo ‘smi bharatarsabha (Bhagavad-gita 7.11), ideální stav - pohlavní život, který není v rozporu s náboženskými principy. Pak to můžeme zvládnout, již žádné jantur dehopapattaye (Srimad Bhagavatam 3.31.1), žádné další zrození.

(Kadamba Kanana Svámí, 28. dubna 2017, Rádhádéš, Belgie, Šrímad Bhágavatam 7.15.50)

Původní text v angličtině zde.

pondělí 13. listopadu 2017

Jen přidejte Krišnu



Šríla Prabhupáda řekl 5+5=10, 2+2=4, ale všechno + Krišna je Vrindávan. Tento vzorec je velmi brilantní a velice prostý, a pokud tento vzorec dokážeme jednoduše aplikovat tak, že přidáme Krišnu, pokud zkrátka přidáme Krišnu, všechno se změní. To je vše, co je potřeba udělat. Přidat Krišnu, tak či onak, v jakékoli situaci. Svaté jméno je jedním způsobem, jak přidat Krišnu, ale prasádam je také způsob, jak přidat Krišnu, poslouchání nějakých přednášek na vašem telefonu je další způsob, jak přidat Krišnu, pár obrázků na stěnách...

Je spousta různých věcí, které můžete udělat, abyste přidali Krišnu, a pokud Krišnu přidáme, tak všechno automaticky začne fungovat, protože pak se život stává duchovním světem a veškerá mája zmizí.

(Kadamba Kánana Svámí, 2015, Johannesburg, Jižní Afrika, přednáška pro mládež)

Původní text v angličtině zde.

sobota 11. listopadu 2017

Seberealizovaná duše


Pátá kapitola Bhagavad-gíty nám dává metaforu lotosového květu, který leží na vodě, ale přesto není vodou sužován. Voda jednoduše steče a lotos v takových podmínkách kvete.

V této analogii lotosu ve vodě představuje voda zápas o existenci, kterému každý čelí, a lotos je symbolem toho, kdo tímto zápasem o existenci není zasažen. Hodně lidí je pod vodou, hodně lidí by mohlo vyprávět, jak je to těžké.

Avšak zde vidíme lotos - symbol krásy a symbol toho být nejlepší, ačkoli jsou nepříznivé podmínky. Lotos představuje seberealizovanou duši, osobu, která je v tomto světě, ale zároveň v něm není - fyzicky může být zde, avšak věčně žije v jiné realitě, v jiné dimenzi.

(Kadamba Kanana Svámí, 30. června 2012, Kapské Město, Jižní Afrika, přednáška z Bhagavad-gíty)

Původní text v angličtině zde.

čtvrtek 9. listopadu 2017

Být spokojený


Bhagavad-gítá říká, že existuje odříkání těla, odříkání řeči a odříkání mysli. Jedním odříkáním mysli je být spokojený. Tohle je zajímavé. Jak může být spokojenost odříkáním?

Znamená to, že když je všechno správně, když jsou provedena všechna náležitá opatření a situace je příznivá pro duchovní život, tak člověk musí svou mysl zastavit, aby stále nehledala chyby. Člověk musí být zkrátka spokojený! Toto je ono odříkání mysli - být spokojený. Je to velká věc, je to naše největší odříkání.

Šríla Prabhupáda již vytvořil hnutí Hare Krišna, a díky tomu je všechno správně. A náš problém teď je, abychom prostě byli spokojení, zatímco v něm jsme. To je to největší odříkání, větší než stát v lese na jedné noze!

(Kadamba Kanana Svámí, 19. května 2017, Rádhádéš, Belgie, Šrímad Bhágavatam 8.1.8)

Původní text v angličtině zde.

úterý 7. listopadu 2017

Beznadějně závislý



Jaký neznámý nektar nám přinese dnešní den?

S tím, jak roste naše víra v Krišnu, ztrácíme víru v hmotné věci. Žádná víra v sex?! Možná k němu jsme ještě trochu připoutaní, ale nevěříme, že nás doopravdy učiní šťastnými. Tato ustavičná připoutanost ke chtíči je ve skutečnosti neustálý problém. Nechcete to, ale už je to tu zas. Postupně však ztrácíme víru, že to funguje. Chtíč nás nenaplní, postupně ho necháváme odejít.

Když ho necháváme odejít, naše pohroužení v Krišnovi jde hlouběji a hlouběji, a potom narůstá vyšší chuť a začne převažovat... a pak člověk začne být závislý. Závislost se zvyšuje, a poté si jako možný důsledek někdy uvědomíme: "Ach můj Bože. Já jsem závislý!" Ale neuvědomujete si to celou dobu. Je to jako stárnutí... ve skutečnosti o tom nevíte, ale jednoho dne se podíváte do zrcadla a vidíte to!

Takto v nás roste závislost a stáváme se beznadějně závislými na zpívání Hare Krišna, na službě Krišnovi a na společnosti oddaných. A proto si říkáme: "Jaký neznámý nektar nám přinese dnešní den?" To je ta otázka! Nepřijeli jsme sem jen pro nektar, který známe, ale hledáme také neznámý transcendentální nektar!

(Kadamba Kanana Svámí, 5. září 2012, Kírtan Mela, Německo, CC Antya Líla 3.52)

Původní text v angličtině zde.

neděle 5. listopadu 2017

Když se zpívání stává zábavou


Důležitost pozorného zpívání se zdůrazňuje znovu a znovu. Je mnoho věcí, které můžeme udělat, abychom svůj výkon vylepšili - zpívat brzy ráno na klidném místě po dostatečném odpočinku, ve společnosti oddaných. Snažíme se soustředit mysl především na poslouchání Svatého jména. Já zpívám šestnáct kol asi dvě hodiny. Někdy to zabere trochu déle, občas je to trochu rychlejší. Bylo zmíněno přeskakování korálků. K tomu dochází různými způsoby. Někdy se přistihnu, že neměním korálky přesně na konci jedné mantry a na začátku té další. To není dobré, protože pak člověk může snadno projít více korálků než manter.

Každopádně na pozorném zpívání hodně záleží - já se snažím soustředit, a mysl se někdy toulá. Když si to uvědomím, snažím se ji přivést zpátky. Přesto, ačkoli je pozorné zpívání důležité, není to při zpívání má jediná meditace. Kdyby to bylo vše, bylo by zpívání jen úsilí a stresující činnost. Rúpa Gosvámí ve svém slavném verši tunde tandvini ratim vitanute tundavali popisuje, jak Svaté jméno tančí v ústech a on touží mít milióny úst a milióny uší. Je jasné, že meditace Rúpy Gosvámího je na nádhernou povahu Krišny.

My asi nemáme stejně hlubokou úroveň pohroužení jako Rúpa Gosvámí, ale můžeme teď začít, a kromě toho, že se budeme snažit být pozorní, měli bychom také oceňovat Krišnovu nádhernou povahu a to, jak je milostivě přítomen ve Svém jménu. Pak zpívání nebude pouhým úsilím, ale stane se zábavou.

(Kadamba Kanana Svámí, 29. června 2009, Hovory o japě)

Původní text v angličtině zde.