čtvrtek 30. června 2016

Přitáhnout speciální milost

Otázka: 
Maháráji, naše služba i zpívání jsou absolutní, protože naším konečným cílem je potěšit Krišnu. Tak proč je rozdíl v tom, kterou část děláme? Proč nemůžeme jen dělat určitou službu, nebo pouze jen číst, když je to vše absolutní?

Ano, je všechna absolutní, ale není to mechanický proces. Veškerá činnost, ve které se zaměstnáme (oddanou službou), je transcendentální. Ale i tak, díky speciálnímu úsilí můžeme přitáhnout tu speciální milost. To, co přitáhne Pána je, když se zaměstnáme ve službě. A to, co přitáhne Pána nejvíce je, když nejsme pouze zaujati naším vlastním prospěchem, ale prospěchem pro ostatní. Tam je možné získat milost velice rychle.

Proto, přestože je veškerá služba absolutní, neznamená to, že přitahuje milost Pána stejně. Protože v tomto věku kali, v tomto specifickém věku, kdy se zjevil Pán Čaitanja, manifestoval Pán svou touhu osvobodit podmíněné duše. Je tedy samozřejmé, že kdokoliv velice vážně pomáhá Pánovi tímto způsobem je priya-krttamah (BG 18.69), je Pánu nejdražší.

Kadamba Kánana Svámí, 7. května 2013, Simháčalam, Německo, ŠB 9.6.41-42

Původní článek v angličtině zde.

úterý 28. června 2016

Vztahová problematika

Nikdo by si nikdy neměl myslet, že v tomto světě cokoliv vlastní; dokonce ani své děti. Naše děti jsou na nás nezávislé - jsou to živé bytosti se svým vlastním osudem, které jsou na nějakou dobu svěřeny do naší péče, toť vše. Není to tak, že jsou naší součástí: "Něco ze mě žije v tomto dítěti," to je iluze.

Geneticky to může být prokázáno, dobře, ale geny nemají nic společného s naší identitou, absolutně nic. Jsou pouze součástí našich těl. Duše není žádným způsobem determinována dědičnými znaky. Je úplně stranou, tak proč tedy upřednostňovat jednu živou bytost před jinou a tuhle jednu konkrétní živou bytost velmi milovat a jinou ne?

Možná pokud je to založené na oddané službě, pak je kritérium, že cítíme výjimečnou náklonnost k jedné živé bytosti, správné, protože tato živá bytost je velice dychtivá sloužit Krišnovi. Tak to je, když jsme osvobozeni od iluze. Jinak, jsme-li svázáni všemi druhy různých sympatií v tomto světě - hlubokými, emočními - silně to tak cítíme. A když je to kvůli dočasným vztahům, jsme v iluzi - jsme v mayi!

Šrímad Bhágavatam 2.3.8, 3. října 2013, Melbourne, Austrálie

Původní text v angličtině zde.

pondělí 27. června 2016

Školní exkurze: výlet na lodi v roce 1968

Kadamba Kánana Svámí:

Nedávno jsem obdržel tuhle fotku. Byla to školní exkurze. Vyrazili jsme na jednodenní výlet na lodi po Amsterdamu. Bylo mi čtrnáct. Později ten den jsme šli do ZOO a nedávno jsem se přes internet dostal do kontaktu se svým učitelem biologie z té doby. Jmenuje se Martin van Haagen. Poslal mi tuhle školní fotku a jeho zpráva nesla název: "Před 50 lety." To je opravdu dlouhá doba. Zrovna si píšeme a je to příjemná výměna. Martin mi ještě neřekl, kolik mu teď je, ale očekával bych tak kolem osmdesáti. Byl zvědavý, co se se mnou stalo a byl překvapený zjištěním, že jsem se stal Svámím. Myslel si, že jsem byl v těch dobách zdrženlivý a introvertní a že bych možná mohl něčeho dosáhnout ve sportu. No, není pochyb o tom, že jsem byl tehdy v dobré kondici a dobrý ve sportu. Plavíval jsem se na lodi a hrál tenis a fotbal, ale pak mě ovládla hudba a nakonec duchovní život!

Původní text v angličtině zde.

neděle 26. června 2016

Vrindávan - místo k uctívání

Krišnovou milostí jsem pobýval ve Vrindávanu. Nezasloužil jsem si to, ale tak či onak jsem se tam připojil. Měl jsem štěstí, že jsem byl na místě, kde byl Krišna i Prabhupáda tolik přítomný. V Krišna Balarám mandiru bylo v každém koutě a zákoutí tak silné zaměření na Prabhupádu, že jsem pochopil: ONO TO JE o Prabhupádovi. Viděl jsem vedoucí představitele hnutí přicházet do Vrindávanu a také jsem od nich naslouchal. Slyšel jsem Tamala Krišnu Mahárádže říkat: "Ve Vrindávanu nemůžeme přijmout mnoho uctívání. Je to místo k uctívání, ale ne místo, kde jsme uctíváni." Avšak Prabhupáda je uctíván.

Všichni lídři našeho hnutí přicházeli uctívat Prabhupádu a Krišnu ve Vrindávanu a stát se jednoduššími. A jeden z lídrů se zeptal: "Ale co budu ve Vrindávanu dělat?" V jednom smyslu tam není co dělat, nic jiného než zpívat Hare Krišna. Vrindávan není místo k procházení se s velkou dandou, na vradžabásí to nedělá dojem. Každý je oddaný a každý má nějaké vlastnosti, ale podstatou je opěvování jména, opěvování Krišny, služba Krišnovi. To je ctěno a to je to, co někomu dává ve společnosti ve Vrindávanu postavení.

Projev na vjása púdže, 26. dubna 2016, Rádhádéš, Belgie

Původní text v angličtině zde.

sobota 25. června 2016

Řekněte mi něco pěkného

Pokud jsme velice tolerantní, klidní a pozitivní, myslím, že zvládneme jednat s mnohým. Naše falešné ego může být v lepších kvalitách než někoho jiného. Ale protože nejsme úplně transcendentální, hledáme společnost těch, kteří nás stimulují pozitivně, a od ostatních si udržujeme malý odstup. Naše kapacita přijmout všechnu tu negativní energii není tak velká, ta nás stahuje dolů. Je intenzivní přijmout mnoho negativní energie.

Někdy ke mně lidé přijdou a řeknou mi: „No, já nemám, co bych řekl, protože nemám žádné problémy.“

Jsem snad jen na problémy? Povězte mi něco pěkného; povězte mi něco dobrého - pro změnu…

Kadamba Kánana Svámí 20. července 2013, Cape Town, Jižní Afrika

Původní článek v angličtině zde.

pátek 24. června 2016

Zvolte si své utrpení

Je  možné získat lásku k Bohu skrze celibát? Můžete žít v celibátu stovky životů. Myslíte si, že to vám dá lásku k Bohu? Ne, lásku k Bohu nám dá oddaná služba!


"Já mám za manžela oddaného!" Myslíte si, že to vám dá lásku k Bohu? Ne, vy sami budete muset být také oddaní. Budete muset dělat oddanou službu. Není to automatické. I lev musí jít a ulovit si snídani. Srna mu do tlamy sama neskočí... Musíme tedy dělat něco v oddané službě, a to je to, co se počítá. Otázka ášramu není tak důležitá, to je jen vnější. Ať už jste v tom či onom ášramu, budete muset podstoupit nějakou tapasyu (odříkání).

tapo divyam putraka yena sattvamsuddhyed yasmad brahma saukhyam tv anantam (SB 5.5.1)

Takový je život v hmotném světě: tapasya tu je, bez ohledu na to, co děláte. Vy se rozhodněte, která tapasya se vám líbí víc; o tom to celé je. Tapasya v manželství, nebo tapasya, když žijete sami. Vy se rozhodněte, ale obě možnosti s sebou nesou tapasyu. Hmotný život v sobě má ten element tapasyi, určitého odříkání. Je to nevyhnutelné, nikdo tomu neunikne - tak je hmotný svět ve svém základu uspořádán, proto tohle Pán Rišabhadéva zdůraznil svým sto synům - tato lidská životní podoba není určena pro smyslový požitek; to nebude fungovat. Neměli bychom proto být přehnaně vybíraví a nároční na to, jak žijeme, ale některé věci by měly být trochu vyhovující.

čtvrtek 23. června 2016

Nejvyšší priorita

Tento lidský život je velice krátký a musíme být velmi opatrní, abychom nepromarnili příležitost jít zpátky k Bohu. Ať už děláte cokoliv, dělejte to, co musíte, ALE... za žádných okolností neohrozte příležitost jít zpátky k Bohu. To je v životě nejvyšší priorita. Nemělo by to nikdy, jakkoliv a ani na okamžik, být až na druhém místě, ať už děláme cokoliv. A jinak dělejte to, co musíte, to je na vás.

Šrímad Bhágavatam 9.19.19, 22. prosince 2014, Kapské Město, JAR

Původní text v angličtině zde.

úterý 21. června 2016

Strach a pochyby

Otázka: Můžete nám říci něco hezkého, na co bychom vzpomínali, kdykoli budeme mít nějaké pochyby?

Jsou dva druhy pochyb. Jeden druh pochyb pochází z hříšných činností a připoutanosti k hříšným činnostem. Druhý typ pochyb pochází z inteligence, protože prozkoumáváme věci a jen slepě vše nepřijímáme. Existují tedy i zdravé pochyby. Ve třetím zpěvu Šrímad Bhágavatamu Šrí Kapiladéva vysvětluje své matce Dévahúti tyto dva druhy pochyb. A ty druhé pochyby, co přicházejí z hříšných činností... jeden starší vaišnava řekl, že namísto toho, abych přemýšlel o svých pochybách, přemýšlím o svých nedostatcích, a když se snažím se zlepšit, mé pochyby mizí.

Kadamba Kánana Svámí, 20. června 2013, Cape Town, JAR, Program ve Spirit matters

Přeložil Madhu Pandit dás

Původní článek v angličtině zde.

pondělí 20. června 2016

Svět je přesexovaný aneb bez dharmy jsme jako zvířata

Svět je prostě přesexovaný. To je ten problém. Sex je určitě součástí života, ale my z něj děláme něco příliš důležitého. A to je taky jedna z věcí, která mě přivedla k vědomí Krišny. Protože když já jsem konečně měl svou první přítelkyni, přišlo na tu velkou věc, o které hovoří celý svět. OK, nedovolený sex. Stalo se to, tak hříšný jaký jsem. A jak jsem po tom odcházel někam do svého pokoje, začala mi hrát v hlavě taková píseň (tklivým smutným tónem): „A to je všechno? Toto je všechno, o čem to je? Nic víc?“ Což je stará píseň z rádia. A celý svět, úplně celý svět dává této věci takovou důležitost. A celé roky jsem žil kvůli té chvíli a pak to bylo za mnou... No, nebylo to zas až tak dobré. Nebylo to zas až tak vzrušující, že by to bylo úplně vším, že bych kvůli tomuhle obětoval úplně všechno. Ale takhle je celý svět je přesexovaný.

V moderní společnosti je sexu dáváno tak moc důležitosti a zachází se s ním podivným způsobem. Za zataženou záclonou. Skryté, zakázané, toto, tamto. Postupně se to otevírá. Včera jsem šel kolem jednoho místa, kde byl vedle turistických map seznam všech těch míst, kde k tomu dochází. (Amsterdam) A to jsem nikdy dříve neviděl. Je to prostě přesexovaný svět. Sex má své místo, ale když jsou tyto věci skryté, lidé bojují za svou svobodu. A John Lennon zpíval píseň: „Proč to neuděláme na silnici?“ Protože nejsme zvířata, proto, Johne. To byla ta myšlenka. Jaký je rozdíl mezi lidskou bytostí a zvířetem? A John Lennon se ptal. Rozdíl je: dharmeṇa hīnāḥ paśubhiḥ samānāḥ. Protože bez dharmy jsme jen zvířaty. āhāra-nidrā-bhaya-maithunaṁ ca. Jedení, páření, spaní a obrana jsou činnosti zvířat. dharmeṇa hīnāḥ paśubhiḥ samānāḥ protože bez dharmy jsme jako zvířata.

neděle 19. června 2016

Mimo kontrolu

Toto hnutí Čaitanyi Maháprabhua je hnutím milosti, ale musíme ho vzít vážně; musíme přijmout zodpovědnost. Oddaný musí přijmout zodpovědnost za to, co dělá špatně, a potom to napravit. Nemůžeme jenom říct: "Ále, ty věci se mi prostě jen tak dějí, co můžu dělat? Tolik se snažím, ale ono to nefunguje, je to mimo kontrolu!"

Ne, ONO to není mimo kontrolu - VY jste mimo kontrolu! Říkáme: "Má mysl je mimo kontrolu!" Ne, není to vaše mysl, která je mimo kontrolu, vy jste mimo kontrolu. Vidíte ten rozdíl? Máme tendenci jen přesunout svou zodpovědnost jinam. "Má mysl je mimo kontrolu, kali-yuga je mimo kontrolu, všechno je mimo kontrolu - co můžu dělat? Nemůžu s tím nic dělat, všechno je to mimo kontrolu. Kdyby byly věci víc pod kontrolou, zpíval bych Hare Krišna! Zpíval bych... Chci být oddaným, opravdu chci." Ne, nic není mimo kontrolu - kromě vás samotných!


sobota 18. června 2016

Síla v počtu

Otázka: Co je účelem skupinového zpívání?

Když děláme věci společně, evidentně nám to dává podporu v mnohých směrech - podporuje nás to v pozitivním smyslu, a také jinak, jako když si vaše mysl říká: "Ó, jsem dnes tak nemocný, není mi dobře, potřebuji nějaký odpočinek! Ó ano, odpočinek!"

Pokud jste sami, kdo vám řekne, abyste to nedělali? Ale když jste s vaišnavy, vypadá to tak špatně. Proto to také udržuje kontrolu a rovnováhu. Takto nám společnost oddaných dává podporu a ochranu před naší nižší povahou. Před vaišnavy se chováme lépe, než když jsme sami. Takže zpívejte s vaišnavy!

Přednáška o zábavách Šríly Prabhupády, 30. června 2013, Vrindávan, Indie

Původní text v angličtině zde.

pátek 17. června 2016

Vážný problém!

Hnutí Pána Čaitanji vychází vstříc všem druhům osob, ale to není důvodem, abychom zůstávali takoví, jací jsme. Přinášíme si s sebou v příručním zavazadle všechny ty různé negativní věci... Obdobně jako u letu s Ryanair - vezmete si kabát s velikými kapsami a nacpete každou volnou kapsu, protože je nenecháte obrat vás o peníze za nějaký ten kilogram navíc. V žádném případě! Jsou i tací oddaní, kteří mají neobyčejné vesty se speciálními kapsami, které unesou i čtyřicet kilogramů. A takto to pokračuje až do bodu, kdy si řekneme: „Opravdu potřebuji všechna tato zavazadla?“

Pokud jste pravidelný cestovatel a pokaždé máte nějaké ty kilogramy navíc, musíte podvádět! Položíte svůj kufr na váhu a mezitím přidržujete trošku jeho přečnívající roh svou nohou.... A pět kilogramů jste ušetřili, tak lehce! A pokud jste silní, tak i víc. Je mnoho triků, které se dají využít, když nastupujete do letadla a chcete si přinést na palubu nějaká zavazadla navíc.

A tohle děláme i zde v tomto hnutí, v duchovním životě – přinášíme si nějaká ta zavazadla navíc, která jsou zbytečnou zátěží. Znám osoby, které jsou perfektní ve vyslovování: „Hariból, džaj, nektar, požehnání prabhu!“ A které dokážou nabídnout květiny přesně v tu správnou chvíli, ale nezpívají šestnáct kol. A to je přítěž. Zátěž, a taková společnost činí naše hnutí těžkým. Když žijeme v komunitě, kde je dost osob, které aktivně nekultivují duchovní činnosti, vytváří to břímě té dané komunity a stahuje to tuto společnost dolů.

Kadamba Kánana Svámí, 17. ledna 2012, Rádhadéš, Belgie, ŠB 5.18.9 

Přeložil Madhu Pandit dás

Původní článek v angličtině zde

středa 15. června 2016

Prahládovy modlitby

om ajnana-timirandhasya jnananjana-salakayacaksur unmilitam yena tasmai sri-gurave namah


Když dával Šríla Prabhupáda lekci v Bombaji u příležitosti dne zjevení Pána Nrsimhadéva, ta lekce byla ihned po divadelním vystoupení, a tak v ní oceňoval výkon herce Hiranjakašipua, protože ta role byla zahrána velice dobře. Poté vysvětlil více o zábavách Pána Nrsimhadéva a na konci řekl: „Kdybych tak měl jen více času, hovořil bych o Prahládových modlitbách.“ Tyto modlitby Prahláda má Šríla Prabhupáda specificky oblíbené a v určitém smyslu jsou i nejdůležitější, protože Prahlád je oddaný a my následujeme v jeho šlépějích, snažíme se stát oddanými Pána. Proto když se Prahlád v těchto modlitbách modlí ze své pozice oddaného, jsou tyto modlitby pro nás zejména relevantní. Pak je tu ale ještě ten bod, kdy posloucháme o Hiranjakašipuovi a uvědomujeme si, že takový malý Hiranjakašipu je také v nás. Takže každá část této zábavy má svoji důležitost, ale i tak, protože Prahlád je oddaný, chtěli bychom věnovat pozornost zejména jeho slovům. 

pondělí 13. června 2016

Přirozený tanec

Bohatství duchovního světa je v obrovské lásce každého jednotlivce a v extázi ve zpívání Krišnových jmen a poté přijímání prasádam, transcendentálního jídla. A my zde činíme to stejné. Z toho můžeme vidět, že proces a cíl jsou stejné, což je zajímavé. Pán Čaitanja nám dal dokonalý proces, dokonalé činnosti, ale protože my nejsme dokonalí, nedokážeme ho okamžitě vykonávat. 

Na počátku, když jsem byl vlastně poprvé v chrámu, jsem tak stál při probíhajícím kírtanu a někdo, kdo stál vedle mě, mi řekl: „Tancuj!“. A já jsem tak nějak odpověděl: „Tanec? Proč bych měl tančit?“ (Maharáj dále dodává legračně) Znáte to, on nebyl John Wayne abych tančil. Tancuj! Tancuj! Tancuj! Neměl žádné kolty. A když neměl žádné zbraně, proč bych měl tančit? (publikum se směje) Tančím, jedině když mi nějaký chlapík střílí pod nohy, pak tančím, tančím, tančím! (publikum se dále směje) Ale on nevypadal, že by měl nějaké pistole u pasu, a tak jsem nebyl připraven tančit. Budu tančit, jen když mě k tanci vyzve někdo opravdu krásný! Pak bych mohl jít tančit. Půjdeš si se mnou zatančit? Pak bych možná šel. Tehdy samozřejmě... Nyní už vůbec ne! (publikum se směje) Ale tak to tehdy bylo. Takže jsem prostě netančil, když mě k tomu nějaký chlapík vyzval. Netančil jsem s klukama. (smích z publika) Nedokázal jsem se k tanci tehdy jinak vztahovat. Ale později, a netrvalo to dlouho, to byl ten správný rytmus a moje chodidla začala přirozeně sama podupávat a než jsem se nadál, už jsem tančil. A bylo to ve skutečnosti velice příjemné! A takové je přesně tohle vědomí Krišny! Toto hnutí Pána Čaitanji je přesně takové!

Kadamba Kánana Svámí, 14. března 2009, Stockholm, Švédsko

Přeložil Madhu Pandit dás

Původní článek v angličtině zde.

sobota 11. června 2016

Lék na hmotné touhy

Otázka: Stává se, zejména v životě hospodáře, že touhy po uspokojování našich smyslů převezmou naši pozornost, přestože se snažíme udržet Krišnu v centru. Roky nevyhnutelně plynou a tyto touhy stále nejsou očištěny, navzdory našemu praktikování. Co by měl oddaný v takové situaci dělat, aby zintenzivnil ten proces dosažení hlubokého Krišna vědomí?

Ve všech ášramech jsou hmotné touhy. Jen pokud jsme plně probudili svoji připoutanost ke Krišnovi, hmotné touhy odejdou, nikoli dříve. Takže je to skutečně o probuzení naší připoutanosti ke Krišnovi, co si sami sobě nedovolujeme dělat. Je to téměř jako bychom my sami byli vědomě těmi překážkami. Je to jako bychom sami sobě říkali: „Ne, nebudeme oceňovat Krišnu, protože jdeme raději trávit čas se svými hmotnými touhami!“ Tyto hmotné touhy jsou tak silné. Tyto hmotné touhy máme stále na mysli a systematicky o nich přemýšlíme, každou vteřinou během dne nemyslíme na Krišnu! Můžete zpívat šestnáct kol a nepomyslet přitom na Krišnu! Můžete číst a zároveň u toho spát a nemyslet na Krišnu a nevzpomínat na Něj!

Zdá se, že toto právě celou dobu děláme! Někdy dávám příklad mysli (zpěvně na melodii Govindam – vítání Božstev): „Govindam, adi purusam … co bude dnes k snídani!?“ abych poukázal na to, jak moc můžeme být nepozorní v mysli a jak jsme v duchovním životě silou zvyku rozrušení. Takže se staňme více vědomými si toho, co právě děláme. Můžeme ve skutečnosti začít oceňovat Krišnu trošku více a udělat si z toho zvyk. Je to rozdíl a pomáhá to. Tolik pěkných věcí se stalo a děje v našich životech a my bychom o těchto pěkných věcech měli uvažovat a trénovat se v jejich popisování.

Božstva vypadají tak pěkně, jaký krásný daršan, tak hezké šaty, kdopak je asi navrhnul? A kdo takto Božstva oblékl? Kdo vytvořil ty květinové girlandy? A všechny ty ostatní dekorace jsou také skutečně krásné!“

Jen musíme přestat být negativní a raději být pozitivní, rozpoznat ty pozitivní věci a vyjádřit je. Čím více toto učiníme svým zvykem, tím více zrealizujeme, že je zde tolik chuti. Ale pokud to nebudeme dělat, zjistíme, že celý ten čas jsme dělali věci jen externě, vše jsme dělali, ale vůbec jsme to nevychutnali, protože jsme jednoduše byli nepozorní ke Krišnovi. Tímto způsobem vše, co můžeme vidět, je jen: „Boj, zápas, námaha… hmotné touhy! Ó, tolik námahy a boje s nikdy nekončícími hmotnými touhami!“

Hmotné touhy. Analyzujme je – co tam je, co je to? Co je tak dobrého v hmotném světě? Nový telefon… Je opravdu tak dobrý? Skutečně! Nová manželka… Lepší než ta předchozí? Ne, je to stále v podstatě stejné. Takže musíme vědomě oceňovat všechny ty dobré věci, které máme a čím více to děláme, tím více tyto hmotné touhy budou vypadat bezvýznamněji. Ale pokud jsme negativní vůči duchovnímu životu, znamená to, že ho dostatečně neoceňujeme. Takže bychom měli více oceňovat všechny ty báječné věci ve vědomí Krišny – to je tím lékem.

Kadamba Kánana Svámí, 20. října 2015, Chowpaty, Indie, ŠB 10.69.41

Přeložil Madhu Pandit dás

Původní článek v angličtině zde.

čtvrtek 9. června 2016

Cesta k lásce

Prabhupáda použil přirovnání dopravy k duchovnímu životu a já mám tuto metaforu rád. Je to takhle... Začínáte řídit v noci, když nejsou kolem žádná světla a je naprostá tma. Na silnici nevidíte vůbec nic kromě bílých čar na okraji. Jsou tam ty bílé čáry na krajích a vy řídíte mezi nimi. To jsou bílé čáry regulativních principů, pravidel a usměrnění a vše je v tu dobu o těchto pravidlech a usměrněních. Obdobně existují také pravidla silničního provozu. Držíte se na určité straně silnice, do určité rychlosti, je mnoho takových pravidel, jako například jednosměrné ulice a podobně, vše proto, aby nás to usměrnilo. A všechno toto poznání nám pomůže, abychom do ničeho nenarazili.

A jak pokračujeme v jízdě, slunce se přehoupne přes horizont a všechno se změní, protože v tu chvíli je už vidět krajina. „Ó, jaká krásná hora. Podívej na tamto jezero. Vypadá dobře. Toto není špatné místo.
A tak jedeme dále, stále mezi bílými čárami, ale soustředění na ně už není výhradní. Jak děláme pokrok, regulativní principy zůstávají, ale nejsou už tím hlavním, co udržuje naši pozornost.

Protože my jsme v Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny, nejsme v Mezinárodní společnosti pro regulativní principy. Kdybychom jen byli, pak bychom mohli strávit celý den pozorováním se navzájem a poukazováním, (s indickým akcentem): „Tyto věci nejsou správně. Toto není dobře. Ne. To je špatně. Je mi líto, ale toto je špatně, protože podle Nektaru Oddanosti…. Není to dobře, toto podle Nektaru Oddanosti není povoleno…“ Ale co naděláme! Tyto věci jsou zde.

Je mnoho pravidel a usměrnění a my můžeme strávit celé dny hlídáním se navzájem a mít takovou zajímavou společnost, kde každý hledí na svého souseda ve snaze nachytat ho při porušení nějakého principu, a když se to stane, hned to všem říci, protože toto nás samotné posune na úroveň nadřazenosti! Potom jsme výše než on. Pravidla a usměrnění takto mohou být velmi populární. Je to mocný nástroj jak se povýšit nad ostatní, a takto byla Indie také lapena do této pasti, protože tohle v podstatě dělají smartové. Smarta brahmanové jsou přespříliš připoutaní k pravidlům a regulacím. Je to nazváno niyam agraha, vše je jen o pravidlech a usměrněních.

Pravidla a regulace mají sloužit k vyššímu významu, rozvinutí vědomí Krišny. My tato pravidla a regulace následujeme, ale vědomí Krišny je konečnou cestou lásky. Je to cesta lásky, cesta probuzení lásky!

Kadamba Kánana Svámí, 3. května 2016, Vrindávan, Indie, BG 3.34

Přeložil Madhu Pandit dás

Původní článek v angličtině zde.

úterý 7. června 2016

Milujeme Krišnu více, než si myslíme!

Můžeme říct, že moc nemilujeme zpívání japy, ale pokud by vláda vydala nařízení, „Je zakázáno zpívat japu! Chantování je zakázané!“ Náhle byste měli daleko více lásky ke zpívání, než si myslíte. Kdežto nyní je zpívání, „Ó.... Musím zase znovu zpívat japu.“ Ale pokud by to bylo zakázané, pak bychom si byli najednou velice vědomi Krišny.

Já jsem to také takhle zažil, protože jsem od přírody milovník svobody. Když jsem četl Prabhupádovu Bhagavad-gítu takovou, jaká je, ty jeho významy mě drtily. V podstatě mi říkaly, že smysl života je odevzdat se Krišnovi, a pokud to nedělám, tak nejsem upřímný. Takže jsem se zdráhal, ale přijal. Ale pak zde bylo to Hnutí Hare Krišna, což byla jiná věc. Přijmout učení a filozofii je jedna věc, ale přijmout hnutí s jeho autoritami a strukturou a vším ostatním, to pro mě bylo obzvlášť těžké. Byl jsem vždy duchem svobodomyslný a stále jím ještě dost jsem.

Avšak po několika týdnech, co jsem se nakonec přidal, jsem si vzal z chrámu na nějakou dobu dovolenou. Ale poté jsem zjistil, že jsem se stal v chrámu tolik vědomým si Krišny... V chrámu jsem nebyl vůbec, ale v momentě, kdy jsem chrám opustil, jsem nemohl přestat o Krišnovi hovořit - stále, s každým. Nechtěl jsem hovořit o ničem jiném. Byl jsem si mnohem více vědomý si Krišny, než jsem si vůbec myslel. Takže ve skutečnosti milujeme Krišnu mnohem více, než si myslíme.

Kadamba Kánana Svámí, 3. května 2016, Vrindavan, Indie, BG 3.34

Přeložil Madhu Pandit dás

Původní článek v angličtině zde.

neděle 5. června 2016

Potěšen v srdci

Potřebujeme požehnání duchovního mistra. Je řečeno, že bychom se měli snažit duchovního mistra potěšit. Takto to vypadá z pohledu žáka. A nyní jsem se nad tím snažil přemýšlet z perspektivy gurua – žák musí gurua potěšit, co to tedy znamená!? Znamená to, že guru musí být potěšen, pokud žák slouží do určité rozumné míry, která je obecně považována za chování oddaného? Měl by být takto duchovní mistr potěšen, nebo by měl být skutečně potěšen v srdci?

Hluboce jsem o tom přemýšlel a došel jsem k závěru, že vztah gurua  a žáka je založen na pravdě a ničem jiném než pravdě. Jedině, když je to veskrze pravdivé, bude to fungovat: když je duchovní mistr pravdomluvný a žák je také naprosto pravdomluvný. To je vlastně to, co mezi sebou máme – PRAVDU! A tak jsem o tom přemýšlel a našel jsem pravdu, že duchovní mistr musí být skutečně potěšen, potěšen ve svém srdci.

A řeknu vám – Je těžké mě potěšit (smích)! Vždy jsem byl takový – trochu zkažený, takže nebylo lehké mě potěšit, protože jsem chtěl vždy všechno dokonalé a nic menšího než to!

Kadamba Kánana Svámí, 5. září 2015, Ljubljana, Slovinsko, lekce k zasvěcení

Přeložil Madhu Pandit dás

Původní článek v angličtině zde.

pátek 3. června 2016

Modlitby k Nrsimhadévovi

Pán Nrsimhadév je vigna vinása – ničitel překážek na oddané cestě. Šríla Bhaktivinód Thákur napsal tyto dvě knihy – Navadvíp-Dhám-Mahátmyu, která popisuje parikramu Šrí Dhám Majápuru, a poté napsal Navadvíp-Bháva-Tarangu, což je kniha, která navštěvuje totožná místa jako Navadvíp-Dhám-Mahátmya, ale tentokrát Šríla Bhaktivinóda nepopisuje ona místa a čemu jsou zasvěcená, ale popisuje vnitřní zážitky na těchto místech. Právě proto je pojmenována Navadvíp-Bháva-Taranga. Taranga znamená vlny nebo vlny bhávy které jsou prožívány v Navadvípu, odlišné emocionální stavy!

A poté popisuje cestu do Nrsimha Pali, též známého jako Nrsimha Tírtha, místa zasvěceného Pánu Nrsimhadévovi. Následně se Šríla Bhaktivinód Thákur modlí k Pánu Nrsimhadévovi, aby odstranil všechny překážky z oddané cesty, aby se mohl plně zaměstnat ryzí oddanou službou Rádě a Krišnovi.

A proto hlavním důvodem uctívání Pána Nrsimhadéva není naše ochrana.  Nebo alespoň nikoliv ochrana před vnějším nebezpečím, nikoliv ochrana od všech druhů Hiranjakašipuů, kteří žijí v sousedství nebo kdekoliv jinde. Dobře, možná do určité míry ano, ale to je druhotné.

Hlavně se snažíme překonat démonské sklony v nás samotných a Pán Nrsimhadév jako vigna vinása, očišťuje nás od znečištění a odstraňuje překážky. Sarva vigna vinasa, všechny překážky na cestě oddané služby jsou odstraněny, o to se modlíme, a to je také velice pěkná Prahládova modliba.

Kadamba Kánana Svámí, 2. května 2015, Simhachalam, Německo, Šrímad Bhágavatam 5.18.8

Přeložil Madhu Pandit dás

Původní text v angličtině zde.

středa 1. června 2016

Udržet to jednoduché

Bhagavad-gítá je velice jasná – neměli bychom plýtvat svým časem na pokusy ovládat hmotnou energii a činit jí příznivější pro náš pobyt v hmotném světě. Raději bychom měli porozumět tomu, že náš pobyt v hmotném světě je dočasný, a proto bychom měli minimalizovat naše využívání hmotné energie a udržovat věci jednoduché, abychom měli dostatek příležitostí zaměřit se na kořeny naší skutečné existence, zaměřit se na Krišnu – Nejvyšší Osobnost Božství.

Musíme tedy zbraní odpoutanosti skácet tento strom samsáry (hmotné existence), tento asvattam, banyánový strom, který nám nenabízí žádnou budoucnost. Odpoutanost je v tomto světě nezbytná. Tu ale není jednoduché rozvinout. Védský model poukazuje na phalgu vairagyu. Pokud pojedete v Indii do státu Bihár, kde můžete navštívit město Gaya, je tam řeka Phalguna. Byl jsem tam a tato řeka je viditelná jen jako vyschlé koryto původního řečiště. Pokud tam však budete kopat  trochu do hloubky, asi třicet centimetrů, naleznete vodu. Je to totiž podzemní řeka. A obdobně phalgu vairagya popisuje skryté touhy, které přetrvávají, když se snažíme být odpoutaní, když se snažíme obrátit se zády k hmotnému světu. Musíme se před nimi ochraňovat.

Kadamba Kánana Svámí, 20. března 2016, Druban JAR, Lekce na nedělním programu

Přeložil Madhu Pandit dás

Původní text v angličtině zde.