Láska je víc než povinnost

Krišna ukazuje, že z absolutního hlediska je láska, jež existuje mezi Jím a Jeho oddaným, výše než dharma (povinnost). To je důvod, proč na Kurukšétře Krišna porušil Svůj slib. Slíbil, že nebude bojovat, ale když se Bhíšmadév chystal zabít Ardžunu, náhle pozvedl kolo. Jen se podívejte!

Krišna ukazuje, že láska k Jeho oddanému je dokonce víc než dharma. Láskyplný vztah existující mezi oddaným a Krišnou je ještě něco víc; a to je to největší tajemství, které přišel učit Šrí Čaitanya Maháprabhu.

ČČ Ádi-líla 13.80, 16. března 2014, Melbourne, Austrálie

Původní text v angličtině zde.

Naše hudba je uvnitř

Mnozí umělci dosáhnou uznání za svou velikost až po své smrti, ale Beethoven byl slavný již za svého života – známý skladatel, složité symfonie... Ale potom ohluchl.

Dokážete si to představit? To byla prakticky ta nejhorší věc, která se mu mohla přihodit! Pro hudebníka je sluch zásadní. U lidí, kteří neumějí zpívat, to není tak, že by neuměli zpívat – oni nedokážou poslouchat. To je ten problém – neslyší a prostě neposlouchají. Ve skutečnosti to začíná nasloucháním. Hudba začíná nasloucháním. Takže vše je ve skutečnosti o uchu.

Beethoven s dokonalým sluchem, který dokázal slyšet různé tóny a noty, ohluchl. Takže tak to bylo zařízené – stal se větším a větším, byl největší, a potom ohluchl, ztratil to! Musel projít skrze agónii toho, že o všechno přišel.

V duchovním životě je to také tak. V duchovním životě můžeme během naší služby získat uznání, můžeme získat tolik prostředků a tak dále, spoustu vnějších atributů. Za ta léta nasbíráte celou knihovnu vašich knih, své parádní čadary a to všechno. Ale během duchovní krize – vše, co máme, je vědomí Krišny uvnitř! Proto musíte přijmout závazky uvnitř. Vnitřně musíme říct: „Ano, Krišno, dám Tě na první místo. Dám Tě před svoje smysly. Dám Tě před svou mysl. Ano, cokoli řekneš.“

ŠB 8.20.12, září 2013, Kapské Město, JAR

Přepis v angličtině naleznete zde.

Déšť milosti

Tak či tak se musíme spojit s Krišnou, což změní vše. Měli jsme jeden kírtan na Ratha Yatře v Newcastlu v Jižní Africe a pršeli "kočky a psi", jak se říká v angličtině. A když prší kočky a psi, chápete, že to není jen tak trošku. Lilo jako z konve! Nevyčasilo se a Ratha Yatra byla o hodinu odložena, jenže nebyla žádná naděje na změnu - prostě lilo a lilo, takže jme museli jít v dešti.

A tak jsme šli. Měl jsem zahajovací řeč z vozu a pamatuji si, že jsem řekl: "Však víte, déšť milosti je lepší než déšť vody." (smích) Snažil jsem se být pozitivní; říct něco optimistického, a dostat tak všechny do pozitivní nálady.

No, byli jsme prostě venku a tolik pršelo, že kolem plavaly ryby! (smích) A v jednu chvíli jsme začali tančit! K čertu s tím vším a prostě jsme začali tančit a byla to jedna z nejextatičtějších Ratha Yater, jaké jsme kdy měli. Jen jsme tančili jako blázni, protože to bylo bláznivé, takže jsme byli úplně blázniví. Tančili jsme jako blázni v dešti. Nikdy jsme netančili takhle bláznivě, ale tenhle déšť nás tak nějak pobláznil. Všichni začali vyvádět a stalo se z toho opravdu něco výjimečného. Tak co můžeme říct, byla to výjimečná příležitost!

Takže když člověk vezme všechno jako speciální příležitost, jak sloužit Krišnovi výjimečným způsobem, pak se může povznést nad pocit odříkání v životě. Jinak nás bude materiální odříkání vždycky pronásledovat a zatěžovat naši mysl.

Šrímad Bhágavatam 6.4.49-50, 29. dubna 2014, Rádhádéš, Belgie

Původní text v angličtině zde.

Je to o vizi

Pravé vědomí Boha je o vizi. Je to o tom vidět Boha. Nakonec, všechna náboženství k tomu směřují – vidět Ho, a to nikoliv pouze občas, ale vidět Ho stále.

Bhagavad-gíta poukazuje na to, že je s Ním vše spojené a musíme se to naučit vidět. Cokoliv, na co pohlédnou naše oči, se musíme naučit vidět v kontextu většího obrazu. Musíme vidět, že za těmito planetami a vesmírem je Nejvyšší Pán. Měli bychom pochopit, že z něj vše vychází a vše, veškerá tato energie, je s Ním spojená.

Osoba, která takto vidí, opravdu umístila Boha do středu.

Kadamba Kánana Svámí, 30. března 2013, Durban Ratha Yatra, Jižní Afrika, mezináboženský dialog

Původní článek v angličtině zde.

Chrámový život

Žití v chrámu je pěkné - je to současně hmotný i duchovní svět. Přirovnávám chrámový život k dece. Hodně cestuji a pořád mám jiné deky. A někdy je příliš dlouhá a jindy příliš krátká, příliš tenká nebo moc teplá. Stejným způsobem takto mohou vypadat také vnější rysy chrámu. Může zde být mnoho věcí, které se nám nelíbí - lidé, vybavení, jídlo a tak dále... Ale to všechno je bezvýznamné, dočasné a bude se měnit. V chrámu jsou však lidé, kteří chantují a vážně praktikují duchovní život, a to my potřebujeme! Potřebujeme oddané pro kírtan a pro diskuze o písmech - to je ve skutečnosti esencí chrámového života, nejsou jí vnější rysy. Člověk se musí naučit nebýt rozptylován vnějšími prvky a dalšími nepříjemnými věcmi; musíme se naučit tolerovat. Vše může vyvolat úzkost, když jsme odděleni od Krišny.  Když není nic špatně, přemýšlíme, co se MŮŽE pokazit. Ale opak je potřeba. Nechte to být! My nejsme kontroloři. Snažíme se udržet pod kontrolou určitou oblast, ale nemůžeme ovládat svět!

* Nimáiovy poznámky z přednášky

Přednáška na nedělním programu, 11. září 2016, Durban, JAR

Původní text v angličtině zde.

Dobré zprávy

Nedávno Kadamba Kánana Svámí odjel do Durbanu na první z pravidelných zdravotních prohlídek, které jsou naplánovány na každých šest měsíců. Vše bylo v pořádku, nebyl zjištěn žádný opětovný výskyt onemocnění a také se zlepšila jeho nízká hladina železa. Mahárádž se bude i nadále zaměřovat na zotavování a bude cestovat a dělat programy v pomalejším tempu než v minulých letech.

Původní text v angličtině zde.

Zlepšení našeho duchovního života

Věnujme celý svůj život Krišnovi. Zbavme se postupně přerušování. Je řečeno, že čistá oddaná služba je ta, jež je nepřerušovaná. To, co my děláme, je však malá služba a poté si myslíme, že si zasloužíme nějaký ten smyslový požitek. "Ok, udělal jsem v chrámu nějakou službu, takže teď se můžu dívat na televizi." Tímto způsobem přerušujeme svou službu, ale postupně ji musíme "odpřerušit". Neměl by mezi tím být už žádný čas. Vše by mělo být službou a každé místo by mělo být posvátným místem. Váš domov by měl být chrámem, vaše auto by mělo být chrámem a dokonce i v práci by mělo být něco posvátného. Každé místo by mělo být věnováno Krišnovi, každá činnost by měla být věnována Krišnovi. Tímto způsobem můžeme zlepšit svůj duchovní život.

Přednáška na nedělním programu, 10. dubna 2016, Durban, JAR

Původní text v angličtině zde

Otevřené pozvání

śrī-kṛṣṇa-caitanya-dayā karaha vicāra

vicāra karite citte pābe camatkāra

(Čaitanja Čaritámrita Ádi-lílá 8.15)

Krišnadás Kavirádž Gosvámí říká, že milost Šrí Čaitanji Maháprabhua je prostě úžasná a čím více se člověk snaží jí logicky porozumět, tím úžasnější je. Rád cituji tento verš, otevřené pozvání k Čaitanja Čaritámritě. Tento verš vidím jako důležitý, protože nám ukazuje správný postoj, kterým je to, že jsme určeni k tomu, abychom se zabývali životem Pána Čaitanji. Díváme se na Jeho milost a to je to, co se snažíme víc a víc odhalit.

paśu pākhī jhure, pāṣāṇa vidare
(Píseň Parama Karuna od Ločany Dáse Thákura)

Je řečeno, že zvířata (paśu) a ptáci (pākhī) budou zpívat a kameny (pāṣāṇa vidare) se roztaví při zpívání svatých jmen. Šríla Vrindávan Dás Thákur prohlásil, že dokonce i když pták zpívá svaté jméno Pána, půjde zpátky k Bohu. Takže ačkoliv nám Prabhupáda řekl: "Nezpívejte jako papoušci," i tak papoušci získávají milost, když zpívají!

Přednáška z Čaitanja Čaritámrity, 24. dubna 2014, Rádhádéš, Belgie

Původní text v angličtině zde.

Musíme mít nějakou zábavu

Spalování hmotnými tužbami se může projevovat různými způsoby. Jeden ze způsobů je, když přemýšlíme o smyslových objektech. Jiný může být ten, že o nich nesmýšlíme - jako oddaní. Můžeme dojít do stavu, kdy nedovolíme své mysli přemýšlet o smyslových objektech, takže o nich nepřemýšlíme, ale potom se projeví spalující oheň hmotných tužeb nespokojeností. A dlouhou dobu jsme nespokojení. Když oddaný není šťastný, je to nebezpečné, protože my potřebujeme štěstí. Oddaný MUSÍ být šťastný. To je velmi důležité. Neměli bychom to pouze ignorovat, su-sukhaḿ kartum avyayam (Bhagavad-gítá 9.2). Musí to být vykonáváno radostně; musíte mít nějakou zábavu v duchovním životě. Je důležité, aby to tak měli všichni, nejen mahábhágavatové - nejvyšší vaišnavové mající veškerou radost a zábavu, a pro všechny ostatní je to jen povinnost. Těžká povinnost duchovního života, která nemůže vydržet. Jak dlouho to člověk může takto dělat? Potom bude určitě sevřen materiální energií, takže musíme kultivovat také nějakou zábavu. Část této Kírtanové akademie (v Mayapuru) je zde kvůli tomu; prostě se nějak bavit - dělat kírtan je skvělá zábava.

Šikšáštaka seminář: verše 1 a 2, část první, říjen 2014, Mayapur, Indie

Původní text v angličtině zde.

Plavte pro to!

Sádhana-bhakti je jako Ganga. Když se v Ganze v Majápuru koupeme, na jejím kraji se voda příliš nepohybuje - je pomalá. Pokud se chcete dostat do vody, musíte plavat vlastní silou. Jakmile se však dostanete trochu hlouběji do řeky, už nemusíte sami plavat - proud vás prostě chytí a vezme s sebou.

Takže takto to je. Jen na začátku bhakti to záleží na našem úsilí; než jsme smeteni proudem přitažlivosti ke Krišnovi. A tato přitažlivost je velmi přirozená, protože Krišna má tolik opravdu úžasných vlastností.

Čaitanja Čaritámrita Madhya-lílá 22.75, 20 června 2014, Stockholm, Švédsko

Původní text v angličtině zde.

Rádháštamí meditace – druhá část

Šrímatí Rádháraní je hladiní šakti – energie blaženosti Krišny.  Celá její existence je jednoduše určena k dávání potěšení Krišnovi, Její celý život je k tomuto účelu, k ničemu jinému. Rúpa Gosvámí říká, že Krišna je Jí milionkrát a milionkrát dražší než Její vlastní život. Krišna je pro Ni jednoduše vším. Jeho potěšení je všechno, co má ona na mysli, nic jiného. Je někdy těžké pochopit náladu gopí, které jednají jako zamilované mladé dívky, ale které jsou v tu samou chvíli odlišné, protože nemají žádný sobecký motiv. Jejich jedinou touhou je uspokojit Krišnu. To je něco, co je těžko pochopitelné.

Například, když Akrúra přijel, aby odvezl Krišnu a Balaráma pryč do Mathury, gopí v jednu chvíli už vzdaly veškerou svou stydlivost a veškeré sociální konvence a úplně otevřeně vyjádřily svou lásku, protože to byla nouzová situace. Chytily otěže Akrúrova vozu a držely je zpátky u vozu. „Krišno, neodjížděj!“ Ale proč to udělaly? Když chtěl Krišna jet, Balarám se usmíval. Jestliže chtěli odjet, proč gopí jen netančily před vozem celou cestu do Mathury házejíce před jeho vůz květy? Proč jen chtěly zastavit Krišnovu touhu? Bylo to snad proto, že měly nakonec nějakou osobní touhu? Nedokázaly snést, že by je Krišna opustil a chtěly ho zastavit? Tak proč jen nenaplnily Jeho touhu, když jejich jedinou touhou bylo Krišnu potěšit?

Toto je zajímavý bod. Áčárjové vysvětlují, že ta situace byla ve skutečnosti taková, že Krišna jedoucí pryč z Vrindávanu vůbec nedával smysl. Gopí chápaly, že není žádná otázka, že by Krišna mohl být šťastný mimo Vrindávan. „To není možné, on bude trpět! On se nějakým způsobem pomátl a chce opustit Vrindávan. Ale to nemůžeme dovolit, protože jen zde ve Vrindávanu může být Krišna plně spokojen a proto Ho nemůžeme nechat odjet!“ Takže až poté držely Krišnu a neměly v tom žádný vlastní zájem. Jednoduše byly jen zaměřené na Krišnovo štěstí, a to bylo důvodem, proč držely vůz, aby nemohl odjet. Je velice zajímavé, jak nesobecká je láska Šrímatí Rádháraní a gopí a Její je samozřejmě ta nejvyšší.

Šrí Čaitanja Maháprabhu přišel, aby dal tu nejvyšší lásku těm nejpokleslejším, proto ve snaze porozumět čisté lásce Šrímatí Rádhárání nemůžeme být úspěšní a jedině když půjdeme skrze milost Šrí Čaitanjaji Maháprabhua, pak nám bude vyjevena.

Přednáška, 5. září 2011, Berlín, Německo, Čaitanja Čaritámrita Ádi Líla 4.142-145

Původní článek v angličtině zde.

Inkarnace krásy

Zcela blažená Nejvyšší Osobnost Božství je věčně mladá a není sužována žádnými nedokonalostmi, starým podrážděným tělem ani ošklivostí. Některé inkarnace Boha samozřejmě nejsou nejkrásnější. Je řečeno, že různé inkarnace Pána mají různé Pánovy vlastnosti. Mahárádž Pritu měl pālana-śakti; byl zplnomocněn silou chránit Zemi. Mohiní-múrti a Balarám představují Pánovu krásu. Nrsimhadév je ochráncem oddaných. Různé inkarnace tedy představují různé rysy Pána.

Čaitanja Čaritámrita Madhya-lílá 25.57, 5. června 2016, Rádhádéš, Belgie

Původní text v angličtině zde.

Zůstat nahoře navždy

Když můžeme mít Krišnu na předním místě v každé situaci - nejdřív Krišna a potom vše ostatní - potom máme Vrindávan. Jednoduše že je Krišna nejdůležitější za jakékoli situace, a to je pojetí vědomí Krišny.

Pak je zde také jiná úroveň vědomí Krišny, kdy je Krišna v pozadí. V pěkném pozadí - tak nějak to máme rádi a nechceme ve svém životě jiné pozadí, ale pořád je to pozadí! V našich vlastních zábavách... v činnostech, které jsou v naší mysli... v našem vlastním životě a co zažíváme a co ne... v tom, co si přejeme, abychom zažívali... všechny tyhle věci, které se nikdy nestaly... a všechno to, co se stalo a nikdy jsme o to nežádali... Spousta věcí a Krišna tady pořád byl.

Pěkný příznivý život, dobrý život, požehnaný život, když zde Krišna pořád byl. Ale o kolik lepší by mohl být, kdyby tam byl Krišna vždy v popředí. Takový život by potom jednoduše rozpustil hranice mezi duchem a hmotou. Kráčeli bychom duchovním světem. Naše nohy by se nedotýkaly země!

Jako polobozi - jejich nohy se nikdy nedotýkají země, vznáší se nad ní. Ale oddaní, kteří staví na první místo Krišnu, každým krokem kráčí do duchovního světa. Nejen že se dotýkají země, ale dotýkají se čintámani dhámu - dotýkají se transcendentálních kamenů přání. Tyto čintámani kameny jsou pro duchovní svět, zemi stromů přání. Zemi Kámadévy, krav surabhi, které mohou dávat oceány mléka. To sídlo, sídlo Krišny...

Přednáška na nedělní hostině, 28. září 2014, Durban, JAR

Původní text v angličtině zde.

Potkal jsi Prabhupádu?

V roce 1977 jsem se začal zajímat o vědomí Krišny, ale potom v témže roce jeden po druhém zemřeli oba mí rodiče. Takže to bylo opravdové rodinné drama. Prostě jsem musel dát všechno stranou a vyrovnat se s tou situací, a tak jsem se připojil až v roce 1978.

Mohlo by to znít (alespoň mně) velmi směšně, kdybych řekl, že jsem nikdy nepotkal Prabhupádu, protože o něm vím více než o svém biologickém otci, a Prabhupáda úplně převzal kontrolu nad mým životem. Jak bych mohl říct, že jsem ho nikdy nepotkal? To nedává smysl. Potkal jsem ho ve službě. Potkal jsem ho v milosti od jeho následovníků. Takže každý z vás také může mít přímý vztah se Šrílou Prabhupádou. Pokud si myslíte, že spekuluji, tak Prabhupáda sám řekl, že čtením knih Rúpy Gosvámího se můžete přímo sdružovat se Šrílou Rúpou Gosvámím. Ještě dnes může mít každý vztah s Prabhupádou a ještě dnes všichni musí mít vztah s Prabhupádou - ne na úkor našeho vlastního duchovního mistra, ale tento vztah s Prabhupádou zde přesto být musí.

Takže pojďme zjistit víc a víc kdo byl Šríla Prabhupáda, kdo je Šríla Prabhupáda, jaká je jeho touha, co říkal a když už jsme prostudovali všechny pokyny, nenechte nás udělat chybu být pyšný a myslet si: "Já vím!" Zůstaňme pokorní a připravení naslouchat od ostatních co Šríla Prabhupáda doopravdy chtěl. Všechno tohle budou naše spásná požehnání.

Šrímad Bhágavatam 1.3.43, 18. srpna 2014, Krišnův dvůr, ČR

Původní text v angličtině zde.

Už žádná úzkost

Vaikuntha, duchovní svět, je sídlem, které je prosté úzkosti. Ale jakmile se obrátíme od Krišny, je tu úzkost. Začíná okamžitě, protože nevíte, co se stane, nemáte ani ponětí. Může se stát cokoliv a kdykoliv. S tím mám zkušenost.

Nejpodivnější věc, jaká se mi kdy stala: Byl jsem v místnosti a náhle, v šest hodin ráno, jsem slyšel bouchání na zeď; bylo to jako by někdo bušil do zdi velkým kladivem, a já si říkal: "Co se to děje?! Někdo se chce dostat skrz zeď?!" Bylo to dost děsivé! Kdo to mohl být?! A v dalším okamžiku se ve zdi objevila prasklina až k podlaze, a podlaha popraskala a přímo se rozevřela a dlažba se postavila! Neumíte si to představit!

Nevěděl jsem, že umím létat, ale umím. Letěl jsem, a nejen to, popadl jsem svůj počítač, všechny své věci, a letěl jsem z místnosti se všemi cennostmi - za méně než 20 vteřin jsem byl venku! To, že se v podlaze udělá trhlina, je poslední věc, kterou byste očekávali. Četli jste to v nějakém hororovém příběhu nebo science-fiction povídce; takové věci se přece nedějí ve skutečném životě. Ale já vám říkám, že dějí! Byli byste překvapeni, ale dějí se. Může stát něco nečekaného, a proto je důvod být v úzkosti. "Ó můj Bože, co se stane?!" Úzkost!

Jeden spisovatel sestavil seznam věcí způsobujících úzkost: "Výběrčí daní, vláda, krysy, pavouci..." Opravdu dlouhý seznam! A na konci toho soupisu stálo: "Všechno!" To byl upřímný seznam, protože úzkost může způsobit cokoliv. "Ó můj Bože, okoušu si z toho nehty! Zkoušky, šéf... Aaaach! Tolik věcí. Nekonečně mnoho příčin úzkosti." A je to proto, že jsme odděleni od Krišny. Ten, kdo je s Krišnou, je zcela prostý úzkosti. Takže pro nás je život bez úzkosti něco nepředstavitelného, velmi obtížně pochopitelného.

Šrímad Bhágavatam 2.7.47, 15. března 2014, Melbourne, Austrálie

Původní text v angličtině zde.