Ve Šrímad Bhágavatamu je v rozhovorech s Kapilou Munim řečeno, že pochyba je znakem inteligence. Je zajímavé, že pochyba je znakem
inteligence. Vždy jsme si mysleli, že pochyba je znakem nedůvěry. Ale ne,
inteligentní osoba se dotazuje a nepřijme něco jen slepě. Takže pochyba je v pořádku
a čistí oddaní jsou zde proto, aby ulehčili pochybám svým vlastním příkladem.
To je velice důležitý bod a je to také důvod, proč nazývám
Prabhupádu „zkratkou“. Podívejte, pokud jednou máte důvěru v Prabhupádu,
pak nemusíte vážit každé slovo védské literatury na váze, jelikož Prabhupáda to
nahrazuje. Protože on realizoval esenci Véd. On je naprosto zřejmě v přímé
komunikaci s Nejvyšším Pánem.
To je důvodem, jak lidé vyvinuli víru v toto hnutí.
Nestudovali nejdříve skrz na skrz všechnu literaturu a pak o ní hluboce nepřemýšleli a nakonec se sami sebe nezeptali: „Mohu
toto přijmout jako pravdu?“ Nikdo se s tím nenamáhal. Někteří lidé
přišli intuitivně. „Proč jsi přišel?“ „No, víš... Prostě se mi
to líbilo. Cítil jsem to jako dobré.“ To zde existuje také, ale ostatní šli
trochu hlouběji. Porozuměli tomu, že je to Prabhupáda, kdo je pro nás živým důkazem.
Proto bychom měli prozkoumat Šrílu Prabhupádu a číst o Šrílovi Prabhupádovi - zejména pak jeho životopisy.
Máme Šrímad Bhágavatam, který je naším hlavním písmem.
Jednou dával Šríla Prabhupáda lekci na Šrímad Bhágavatam, když se někdo z Ameriky
zeptal: „Je ve Šrímad Bhágavatamu i
Johanka z Arku?“
Prabhupáda řekl: „Eh?
Johanka z Arku v Bhágavatamu? Eh?“ A poté dodal. „Ano. Ona je také v Bhágavatamu,
protože život oddaných je také Bhágavatam.“
A tak tedy Prabhupáda právě tam rozšířil Bhágavatam za 12.
zpěvů a řekl v podstatě, že život všech oddaných je také Bhágavatam,
protože jsou osobou bhagavat. Proto
je Prabhupádova Lílámrita (životopis)
také Bhágavatam - protože je životem bhagavaty.
Je životem osoby, jež je zosobněním bhagavaty.
Díky čtení Lílámrity a také dalších
životopisů můžeme jasně vidět, jak Šríla Prabhupáda není obyčejnou osobou.
Pokud někdo chce tvrdý důkaz, pak vždy dávám příklad z Německa
s fotografem. Tento fotograf dělal snímky Šríly Prabhupády a v těch dnech
neměli digitální foťáky. Uvnitř fotoaparátu byl film a vně byl velký blesk s opravdu
silným zábleskem. Opravdu silný, ne jako dnešní telefony. A tento fotograf
cvakal jednu fotku za druhou... blesk, blesk, blesk, blesk. A v jednu chvíli
z toho blesku Prabhupáda už viděl kolem sebe jen balóny a řekl: „Už žádné další balóny.“
A co stalo potom? Fotograf použil jinou techniku. Přepnul na
pomalý, velice citlivý film, kterému stačí méně světla, ale každý pohyb by
snímek zničil. Takže umístil fotoaparát na stativ, umístil dovnitř citlivý
film a ani se nedotýkal uzávěrky, pro to měl speciální spínač na kabelu. Dříve
se to takhle dělalo. Musel ještě ručně nastavit fotoaparát podle světla a k tomu
měl samostatný přístroj měřící množství světla. A tak s ním začal měřit a
podle toho nastavovat fotoaparát. Když to bylo hotovo, nafotil pár snímků a
najednou vidí, jak přístroj měřící světlo zaznamenal maximum světla. Rozhlédl
se, zda někdo nezapnul světlo, ale ne. Byl to Šríla Prabhupáda. On zářil a bylo
to změřeno i německým přístrojem. Takže to je tvrdý důkaz, co byste chtěli
více. Byl to německý měřák.
Takže to prostě bylo opravdu rozpoznatelné. Nebyla to jen
představa několika osob díky jejich sentimentu, kdy by viděly Prabhupádu jako úžasnou
osobu. Ne, dokonce i německý měřící přístroj, který nemá žádný sentiment, dokázal
rozpoznat Prabhupádu jako osvícenou osobnost. Takto oceňujeme, jak čistý oddaný
činí vše přístupným a skutečným.
Kadamba Kánana Svámí, 8. října 2016, Johannesburg, JAR, Náma Hatta přednáška, BG 9.10