Přistání na Měsíci a plochá Země

„Pán v Bhagavad-gítě praví, že cílem Ved je poznat Jeho (Pána Krišnu). Šrímad-Bhágavatam je Samotný Pán Šrí Kṛṣṇa v podobě zaznamenaného poznání. Je proto smetanou všech Ved a obsahuje všechna historická fakta související s Pánem Šrí Krišnou ze všech dob. Bhágavatam je fakticky esencí veškerých dějin.“ (SB 1.3.41, význam)

Šríla Prabhupáda tu odpověděl ateistům, kteří nemají víru ve védskou literaturu nebo Šrímad Bhágavatam a v podstatě říkají, že příběhy ze Šrímad Bhágavatamu se nikdy neodehrály. Že je to pouhá smyšlená mytologie. V Indii britští křesťanští misionáři dělali hodně propagandy, aby oslabili indickou tradici, až do té míry, že i při vzdělávání mladých Indů jim byla ta britská propaganda opakována, a oni také začali říkat: „Ano, ano, je to mytologie.“ A i dnes to můžete v Indii slyšet lidi říkat. Tohle je vymývaní mozků, výsledek propagandy britských misionářů, kteří velmi obratně oslabili védskou kulturu.

My však chápeme, že je védská kultura apuruseya, že je védské poznání vyjeveno Nejvyšším Pánem. A je řečeno, že veškeré vědění světa má své kořeny ve Vedách. V konečném smyslu je v nich veškeré poznání. Měli bychom tedy s velkou důvěrou přijmout Šrímad Bhágavatam, jakožto to pravé poznání.

Skvělým příkladem je samozřejmě to přistání na Měsíci, kdy se Šríla Prabhupáda postavil celému světu. Já jsem to přistání na Měsíci viděl v televizi, a pamatuji si, jak na tom spolupracoval celý svět, probíhala při něm pozemní letová kontrola z různých zemí, které se na tom nějakým způsobem podílely, a tímto přistáním na Měsíci byla překonána železná opona. „Lidstvo přistálo na jiné planetě!“ A nebyla to pravda. Oni nás podvedli. Podvedli nás. Ale dělali z toho velkou věc. „Ano, přistáli jsme na Měsíci!“ A pak řekli: „Ty kameny, které jsme na Měsíci našli, jsou úplně stejné, jako v arizonské poušti.“ A Prabhupáda řekl: „Ano, tam natočili ten film.“ (smích) Sami to na sebe prozradili. Arizonská poušť.

Takže udělali film a později se na ten film dívalo mnoho novinářů, kteří v něm našli spoustu chyb. Stíny na špatných stranách, a tak dále. Byly tam i další detaily, které nesouhlasily. Prabhupádův výrok tedy našel podporu mnohých lidí. Prabhupáda o tom naprosto nepochyboval: „Oni neletěli na Měsíc.“ „Ale jak to víte, Svámídží?“ „To je jednoduché. Protože Měsíc je dále než Slunce.“ „Ale no tak! To přece ví každý, že je Měsíc blíž než Slunce.“ „Ne, Měsíc je dále, než Slunce.“ „Ale no tak, Svámídží. Odkud máte tuhle informaci?“ „Z Ved. Ze Šrímad Bhágavatamu.“ Který je neomylný. Je to Amala Purána, bezeskvrnná Purána. Je to bezchybné vědění, protože pochází od Nejvyššího Pána, a to bez ohledu na to, co se ve světě považuje za poznání. Tomu se může věřit, ale nevěřili lidé kdysi, že je Země placatá?

Já souhlasím, že někdy jsme na velmi odlehlých místech, jezdíval jsem tady v Austrálii na venkov, a také jsem si říkal, že je Země placatá, a už se blížím opravdu blízko k okraji. Ještě kousek dál a prostě spadnu někam dolů (smích). Jsou tu tedy odlehlá místa, která někdy vyvolávají dojem, že je svět placatý, ale není to pravda. Bylo dokázáno, že je Země kulatá a dá se obletět kolem dokola. Nebo lodí ji můžete obeplout kolem dokola. „Aha, podívejme, takže je kulatá, není placatá.“ Je tu tedy důkaz. Ale dříve si lidé mysleli, že je placatá.

Náš Suhotra Svámí napsal knihu Podstata a stín, kde pojednává o západní vědě. Cituje tam filozofa, který se zabývá teorií a historií vědy a filozofie, jménem Karl Popper, který řekl, že věda se snaží zjistit pravdu, což se ale bohužel zatím ukázalo, že se neděje, protože doposud každou teorii, která byla předložena, později vyvrátila jiná teorie. Proto moderní důkazy jsou ve skutečnosti nedokonalé poznání. I když to může být prezentováno velmi namyšleně a komplikovaným jazykem, kterému obyčejný člověk nerozumí, a proto to zní velmi působivě. Ačkoli ta prezentace dá hodně práce, není v ní příliš mnoho obsahu.

Četl jsem novinový článek, kde jeden vědec předkládal nějaká fakta, které vám teď pro ilustraci řeknu. Psal tam, že v poslední době jsme díky teleskopům mohli pozorovat vesmírné prachové bouře! A nejen to. Pozorovali jsme také to, jak se ty prachové částice shlukují! (dojatě) „A tehdy jsem na okamžik pocítil hluboké pohnutí protože jsem si uvědomil, že jsem svědkem stvoření galaxií!“

No tak teď mi dejte pauzu. (smích) Dejte pokoj... Pokud jde o shlukování prachových částic, tak ten vědec neobjevil nic nového. Moje matka mi pořád říkala, že se pod mou postelí shlukují prachové částice. (smích) A říkala, kdy už si to vyluxuji, že už je na čase. Věděla o tom všechno. Ale odkdy shlukování prachových částic vede ke vzniku galaxií? Já pod postelí nikdy žádné galaxie neměl. Neluxoval jsem a prach se shlukoval jak nic. Vážně, rostlo to do pěkných koulí. Ale nikdy z toho nebyly galaxie. „No tak, pane vědče. Jsou to pěkné pohádky, ale vy po mně chcete, abych jim věřil?“

Takže v tomto směru bych se raději obrátil na Šrímad Bhágavatam. Protože Šrímad Bhágavatam nejprve vyjevil Krišna Pánu Brahmovi. Potom Pán Brahma, který tento Bhágavatam vyslechl ve své mysli, ho přednesl také a vyšel z jeho úst, a tak od Pána Brahmy pokračoval učednickou posloupností k Náradovi a k Vjásadévovi, který ho zapsal v podobě védské literatury. A můžeme to zpětně vystopovat. Takže musíme přijmout autoritu Šrímad Bhágavatamu nejen na základě této informace, ale také díky historickým zmínkám o osobnostech, které Bhágavatam následovaly a dosáhly výsledku, kterým je změna vědomí, což je to, co Bhágavatam popisuje, že se stane.

Proto vidíme, že Bhágavatam je věcný a konkrétní. Každý to může udělat. Vědci si mohou vzít ten svůj bílý plášť a přijít k nám a my jim ho obarvíme na šafrán, a mohou praktikovat tuto védskou literaturu ve svém vlastním životě a stát se skutečně seberealizovanými. Zrealizovat závěry, které jsou zde popsány. A moderní věda, jaká je dnes, také potvrzuje védské principy. Jako například kvantová mechanika nám vysvětluje, že neexistuje nic takového, jako objektivní pozorovatel. Což byla po dlouhou dobu pozice, kterou věda zastávala. Ve skuečnosti ale všechno záleží na vědomí. Na vnímání ve vědomí. A to je závěrem védské literatury. Atmavan manyate jagat. Vidíme vesmír skrze svou mysl. Všechno, co vidíme, je zabarveno našima očima. Vidíme to skrze své vlastní oči, a tak si zkreslujeme svět. A žádní dva lidé nevidí to samé.

To jsem zažil například, když jsem projížděl Himálajemi a řídil jsem dodávku, což bylo náročné, protože občas jste na kraji silnice, a pod vámi je tříkilometrový sráz. No, když se jako řidič díváte dolů… A oddaní v autě říkali: „Ach, takový nádherný výhled!“ A já na to: „No jasně, tak nádherný výhled!“ (ironicky) Všechno je to relativní, v závislosti na našem vnímání. Každý má své individuální vnímání reality. A vnímáme v závislosti na našem vztahu s Nejvyšším Pánem a Jeho energiemi. V Nektaru oddanosti je řečeno, že stejně jako nikdo nemůže sám sebe vidět bez svitu slunce, tak poznat sami sebe můžeme jedině skrze vztah s Nejvyšší Osobností Božství, Šrí Krišnou. A to je zajímavé. Tohle se mi líbí. Že známe sami sebe jedině ve vztahu s Krišnou.  …

…  Bod je ten, že v závislosti na vědomí prožíváme věci různým způsobem. V závislosti na vědomí máme odlišné zkušenosti. … Realitu vnímáme na základě svého vědomí a na základě prostředí projevujeme určitý stav vědomí. Prakrte kriyamanani… Považujeme se za konatele činností, které jsou ve skutečnosti vykonávány kvalitami hmotné přírody. …

Pátý zpěv Šrímad Bhágavatamu nám dává model vesmíru. Dává nám vzdálenosti, a popisuje, že je Měsíc dále než Slunce. Pokud tedy letěli vůbec na nějakou planetu, o čemž pochybujeme, tak to bylo někam jinam, ale ne na Měsíc. Védská kosmologie je ve skutečnosti v mnoha směrech v souladu s moderní astronomií. Mnohé ze vzdáleností mezi planetami s moderní vědou korespondují. Ohledně Měsíce tu je však neshoda. A to je v pořádku. Musíte si tedy vybrat, komu budete věřit. Vědcům, kteří říkají, že se prach shlukuje a vytváří galaxie, nebo védské literatuře, která pochází od Nejvyššího Pána, a velkým mudrcům, kteří zrealizovali transcendentální vlastnosti.

A takového mudrce tu vidíme před sebou ve Šrílovi Prabhupádovi. Tak komu dáme svou důvěru? Dříve či později musíme někomu dát svou důvěru. My tedy dáváme naprostou důvěru Prabhupádovi a říkáme: „Oni neletěli na Měsíc.“ Zatímco svět tomu bude stále věřit, že tam byli. Ale proč tam tedy už nelétají? Všichni jsme si mysleli, že když byl první člověk na Měsíci, tak za dvacet nebo třicet let tam lidé budou jezdit na dovolenou. Mysleli si, že tam postaví takovou kupoli z plexiskla a v ní bude umělý svět a v budoucnosti se budeme jezdit na Měsíc opalovat. Byli jsme si tím jistí. Ale oni se tam už nevrátili. A ty měsíční kameny, které ukázali, byly naprosto stejné, jako kameny v arizonské poušti. Mohli tedy klidně jet do arizonské pouště. Tahle dovolená na Měsíci se nikdy nestala, protože Měsíc je dál než Slunce. Říká to pátý zpěv Šrímad Bhágavatamu.

(Kadamba Kánana Svámí, 10. května 2015, Brisbane, Austrálie, přednáška z Bhagavad-gíty 1.3.41)

Přemýšlejte o tom

Jak jdou roky v hnutí Hare Krišna, tak nás někdy překvapí, jak se někteří oddaní znovu zapletou v hmotných věcech. Nikdy bychom si nepomysleli, že se jim to stane.

Když jste zapojeni do managementu, je to jako být u policie - jste neustále s mrtvolami, to je policejní práce. Být v managementu je to samé - ohledávání mrtvol. "Fajn, tak to tu máme zas. No tak se podíváme na ty všechny hrozné detaily, k čemu tady došlo."

Tohle je také součást hnutí! Podívejme se do tváře realitě... není to jen krásný příběh, jak jsme se připojili k hnutí a ze všech z nás se stali světci! Někdy máme potíže, protože nemáme moc velkou touhu zpívat Svaté jméno, nebo jsme udělali přestupek, když jsme mluvili hrubě s jiným vaišnavou... A může to být ještě o trochu drsnější!

Ta naše nižší povaha opravdu může vyjít na povrch. Co můžeme říct? Psychologové hovoří o "vnitřním dítěti". Já jsem často v Německu a v jednom knihkupectví jsem tam viděl knihu, která pojednávala o Innerer Schweinehund. Nejlepší způsob, jak to přeložit, je: vnitřní prasopes. Doslova to znamená prasečí pes uvnitř nás. Dobře ho známe, a on je neustále dotěrný a kdykoli připravený k nějaké akci. Ve chvíli, kdy si myslíme, že tohle už máme za sebou, tak jsme v nebezpečné zóně. NEBEZPEČNÁ ZÓNA! Člověk musí zůstat vždy na pozoru a mít na paměti: "Mám v sobě tuhle slabost; nijak mi neprospěje, jestliže ji budu následovat!"

Naše řešení, jak kontrolovat tu naši slabou stránku, je především REGULACE - následovat regulovaný program. Za druhé potřebujeme FILOZOFICKÉ POCHOPENÍ, abychom dokázali vidět dále než "teď a tady," a chápali důsledky v dlouhodobém horizontu. Naučíme-li se přemýšlet o důsledcích svých činností v dlouhodobém horizontu, tak jsme lépe chráněni.

Proto nechceme hnutí, kde všichni letí na autopilota. Pokud nepřemýšlíme, tak jsme ohroženým druhem. Musíme přemýšlet o důsledcích svých činností; to je to, po čem volá Bhágavatam.

Bhágavatam není jen líbezná kniha popisující sladkost Krišnovy slávy a zábav. Pokud si myslíme, že je Bhágavatam jen sladká inspirativní kniha, pak nám rozhodně uniká podstata, protože je to zároveň přísná kniha. Bhágavatam nám ukazuje, jak je hmotná příroda tvrdá a jak nás zaplétá. Bhágavatam nás žádá, abychom mysleli na důsledky věcí. Bhágavatam tu tedy je, aby nás probudil a nastartoval proces, ve kterém začneme praktikovat dotazování: "Jaký bude důsledek činností, které právě teď dělám?"

(Kadamba Kánana Svámí, 2011, Govinda Valley, Austrálie, přednáška ze Šrímad Bhágavatamu 3.25.27)

Původní text v angličtině zde.

Kírtan

Rád bych řekl něco o kírtanu, protože ho mám rád. Kírtan má různé aspekty. Je tu ta základní stránka, služba, kterou děláme, když zpíváním Svatého jména zaměstnáváme svou mysl a smysly, a časem také své srdce, což samozřejmě nějakou dobu trvá, protože srdce je jako kámen a lidé s kamenným srdcem ho do kírtanu příliš nezapojují.

Potom je zde hudební stránka, která má vylepšit ten transcendentální aspekt a je vůči němu druhořadá. Jak jsme si mohli všimnout, v Bengálsku je taková kultura zpívání, jejíž součástí jsou takové ty táhlé noty, "Háááááá...", které trvají velmi dlouho. Šríla Bhaktisiddhánta z toho nebyl moc nadšený, a když tak někdo zpíval moc dlouho, Bhaktisiddhánta požádal o vedení kírtanu lidi, kteří tzv. "neuměli zpívat", aby tu eliminoval tu náladu profesionálních zpěváků.

Je to jako zdobení Božstev. Když zdobíte Božstva, měli byste tou dekorací vyzdvihnout krásu Božstev. Neměli byste Božstva ozdobami zakrýt. Pokud použijete příliš mnoho ozdob a Božstva zkrátka zakryjete, je to hrozně super, ale nezvýrazňuje to Krišnu. A takovou ozdobou při zpěvu je alankára, a to není žádoucí. Mělo by se zdobit takovým způsobem, aby byly zdůrazněny a zesíleny přirozené rysy Božstva!

A stejným způsobem jsou melodie a hlas určeny k podpoře Svatého jména. Naše pozornost zůstává u Svatého jména. Takže ačkoli jsou některé dlouhé noty moc pěkné pro hudební ozdobení, tak když to celé začne být jen: "Hááááá rééééé...." a dokončit jednu mantru trvá dvacet minut, tak je to trochu přehnané.

(Kadamba Kanana Svámí, 13. ledna 2014, Mayapur, Indie, přednáška: Kirtan Academy 1)

Původní text v angličtině zde.

Chce to změnu

Není snadné žít životem oddaného ve světě. Není to vůbec jednoduché. Vy se o to všichni snažíte, jdete všichni tou cestou. Máte má požehnání. Ale když to začíná být příliš obtížné, tak se zamyslete, jestli byste nemohli žít někde, kde budete mít více společnosti oddaných. Třeba v nějaké komunitě. Nebo můžete komunitu vytvořit. Je důležité mít sangu, žít spolu s oddanými. A i další elementy jsou důležité. Svatý Dhám. Musíme tam jet. „Kdy jsme byli naposledy ve Vrindávanu, v Mayapuru? Kdy to bylo naposled?“ „Před třemi lety.“ „Ajajaj, uf uf uf..“ „Před dvaceti lety.“ „Óóóóóuu.“ „Nemám na Dhám čas.“ Jít do Dhámu je na prvním místě. Protože chcete jít domů. Dhám je domov. Krišna – to je naše skutečná rodová linie, Acyuta gotra. Naše Gotra, naše rodová linie, pochází od Acyuty, od Krišny. Tak se jeďte podívat za rodinou do Indie. Jděte do Mayapuru, do Vrindávanu, dělejte takové poutní cesty. Prabhupáda řekl, že tam máme jezdit nejméně jednou ročně. Ale kdo jezdí jednou ročně? „Je to moc peněz!“ Ano, ale stojí to za to. Jet tam je dobrá věc. Jestli jet opravdu nemůžete, tak si vytvořte Vrindávan doma. Musíme vytvořit takovou atmosféru a kultivovat ji. Pokud to prostě necháme tak, jak to bylo, žijeme na stejném místě, díváme se pořád na tu samou televizi, sledujeme stále ty samé zprávy, hrajeme si stále s tím samým telefonem, nebo spíš pravděpodobně s novým, a žijeme stále ten stejný život, jak si můžeme být vědomí Krišny? To chce skutečnou změnu. Změnu. 

(Kadamba Kanana Svámí, 3. prosince 2016, Melbourne, Austrálie, přednáška z Bhagavad-gíty 10.10)

Celoživotní přípravy

Pamatuji si na úplně první konferenci společenského rozvoje v ISKCONu, která byla moc zajímavá, protože tam všechny ášramy mluvily o svém životě. Vzpomínám, jak tam byl jeden grihastha, který řekl: "Jsem unavený z toho, že jsem považován za druhořadého občana. Všichni se na mě dívají, jako bych byl pokleslý." Byly to doby, kdy bylo víc brahmačárích než grihasthů.

Pak promluvila jeho manželka a řekla: "Víte, jaké to je, zpívat mimo chrámovou místnost? Vždycky, když přijdou Svámís, musíme jít s dětmi ven."

Pak přišel brahmačárí a řekl: "Necítím se být pod ochranou, protože vždycky, když řeknu, že chci být brahmačárí, tak mi někdo poví, že statistiky jsou proti mně."

Bylo to velmi zábavné ráno, a nakonec jsme tam měli vánaprasthu, který nám sdělil: "Víte co, já mám krizi identity. Ano, mám krizi identity, já neexistuji!"

Někdy je naslouchání o vánaprastě intenzivní, protože to zní, jako útok na váš život! Jako by vám ve věku padesáti let podtrhli koberec po nohama. Písma však vánaprasthu doporučují, takže otázka je, jak se to dělá?

Grihastha znamená, že pracujete pro svůj život. Jste mladí a právě jste vstoupili do manželství. Život je vážný. Už není čas si jen tak hrát, musíte něco vybudovat. Tak to pokračuje a vy se přestěhujete do většího domu, a máte dvě děti, a jste tak šťastní, a máte velkou zahradu... To je tedy střed života grihasthy - tvrdá práce.

Pak si naplánujete, že v padesáti odejdete z práce. To je první krok - plán, že se včas vymaníte z toho zapletení; plán uniknout z toho krysího závodu; plán opustit to chtění a expandování. Je to o zjednodušení, protože v tom spočívá odchod do ústraní. To je tedy ten princip - vše zjednodušit a udělat si čas na duchovní věci. To nezní jako konec světa!?

Ožehavá otázka je: měli by se manželé rozdělit? A odpověď je, že takové nařízení, aby se v padesáti letech manželé rozdělili, neexistuje. V některých případech se však těch padesátin nemohou dočkat! Vím o pár případech, kde je to manželka, která chce přijmout vánaprasthu! Odloučení manželů ale není nezbytné.

Zorganizujte si tedy život takovým způsobem, abyste se mohli začít věnovat oddané službě a vánaprastha ve skutečnosti byl něco dobrého. Teď je otázka, co uděláte se svým životem?

Vánaprastha není něco, o čem se přemýšlí, až když je vám padesát. Je to něco, o čem se přemýšlí v pětadvaceti. Přemýšlejme tedy o tom, co můžeme udělat, abychom v budoucnu zduchovnili svůj život. Vánaprastha je vnitřní nastavení, je to změna, která musí nastat v srdci ohledně toho, jak zvýšit duchovnost v našich životech. Každé odpoutání, které musíme v životě praktikovat, nás připraví na to konečné odpoutání. Je potřeba určitá příprava, abychom zvládli to konečné odpoutání, které je nutné na konci života.

(Kadamba Kanana Svámí, 4. června 2012, Leicester, Anglie, Čaitanya Čaritámrita, Madhya-lílá 7.21)

Původní text v angličtině zde.

Změna ášramu

Posvátná písma někdy přirovnávají život hospodářů k hluboké temné studni. Možná je někdo brahmačárí nebo brahmačáríní, a pak si řekne: "Já už tohle nemůžu dál dělat. Je čas vstoupit do manželství."

A když se někteří lidé vezmou, je to, jako by se do té hluboké temné studny vrhli po hlavě. Říkají si: "No, měním ášram, tak teď to opravdu udělám a půjdu rovnou až na dno." To však není inteligentní.

Obecně řečeno, v těchto studnách - viděl jsem jich v Indii hodně - mají obvykle uvnitř takové pákové podpěry, aby bylo možné ve studni provádět údržbové práce. Není tedy nutné jít až na dno, člověk si může udržet pevnou duchovní kulturu. Tak je to ve skutečnosti myšleno, že v brahmačárí či brahmačáríní ášramu kultivujeme dobré duchovní návyky, a poté si je udržujeme ve svém vztahu coby hospodáři. Protože konec konců nezapomínáme na svůj dlouhodobý cíl. Dobrá, chceme něco v tomto životě, ale nemůžeme riskovat, že ztratíme svou příležitost jít zpátky k Bohu.

Když Šríla Prabhupáda v některých dopisech nebo při jiných příležitostech hovořil o ášramu hospodářů, činil takové výroky jako "O padesát procent nižší šance na návrat k Bohu", nebo někdy ještě tvrdší prohlášení. Co tedy můžeme říci? Grihastha ášram je také určen pro návrat k Bohu, všechny ášramy mají tento účel, a to je to, co děláme.

Včera jsme měli zasvěcení, ale zasvěcení do čeho? Zasvěcení do procesu, který nás vezme zpátky k Bohu! Takový by tedy měl být náš výsledek. Měli bychom vždy jednat takovým způsobem, abychom byli spolehlivě na cestě zpátky k Bohu, od samého počátku duchovního života.

Když jsme noví a přijímáme čtyři regulativní principy, šestnáct kol, jsme pod vedením duchovního mistra a dalších duchovních autorit, tak jsme na cestě zpátky k Bohu a musíme na ní setrvat celý život - žádné zajížďky do hor, žádné dovolené. Ne, musíme zůstat uvnitř hranic vědomí Krišny.

(Kadamba Kanana Svámí, 24. června 2013, Český letní tábor, Šrímad Bhágavatam 8.2.33)

Původní text v angličtině zde.

Laskavost

Další vlastností, kterou bych rád u jednotlivců viděl, je laskavost. Laskavost je tolik důležitá! My chceme být na té opačné straně a laskavost přijímat, ale být laskavý je tak těžké... nicméně je to něco, co chápu jako součást silné osobnosti. Je to něco, co bychom všichni měli rozvíjet. Byl bych velmi rád, kdyby moji žáci byli známí pro svou neobyčejnou laskavost. Myslím, že by to bylo skutečné vítězství, protože laskavost je to, co skutečně vítězí; laskavost doopravdy pomáhá měnit věci.

Je to vlastnost, kterou jsem doopravdy oceňoval u Šríly Prabhupády. Šríla Prabhupáda je ten nejvznešenější, ale také ho vidíme jako velmi laskavou lidskou bytost. Takovým bych se chtěl stát. Já vím, a také to zde řeknu, že mám takovou drsnou část své povahy. Dovedu být dost ostrý a nemám tuto vlastnost sám na sobě rád. Snažím se z toho vyrůst a snad je to trochu lepší. Ale ti, kdo se ke mně dostanou blízko, si to pěkně schytávají. Je to něco, na čem musím pracovat. Přijměme tedy všichni tuto výzvu a vyrosťme, je to potřeba.

Nestačí být jen členem ISKCONu, jen být tady, jen být zasvěcený. Je to pěkné a smysluplné, ale rád přirovnávám sliby při zasvěcení k perlám, a pak vyprávím příběh, jako Krišna zasel perly a z nich vyrostla spousta perlových keřů. Skutečně cítím, že tyto zasvěcovací sliby bychom takto měli brát - jako perly, které je potřeba zasít a rozvíjet. Já očekávám růst, očekávám soucit a laskavost v silných individualitách.

(Kadamba Kanana Svámí, 29. dubna 2010, Rádhádéš, Belgie, přednáška)

Původní text v angličtině zde.

Nejprve buďte vaišnavou

Měl jsem žáka, který žil v malém bytě - byla to jen garsonka s koupelnou a kuchyňkou. V pokoji byla pohovka, která se dala rozložit na postel. Byly tam židle a na každé byly věci. Když jste tam přišli, museli jste se tak nějak prokopat těmi věcmi, abyste si měli kam sednout. Tomu se říká staromládenecký byt!

Byl jsem tedy v tom jeho staromládeneckém bytě a jednoho dne jsem mu řekl: "Proč si nezvolíš ášram? Buďto buď brahmačárí, a pak tenhle byt nebudeš potřebovat, zbav se ho. A nebo si pořiď lepší byt, ukliď ty židle a pozvi si sem někoho, kdo na nich bude sedět. Ožeň se. Ale rozhodni se, protože staromládenectví není ášram." Staromládenectví neposkytuje útočiště. Nejde v něm o přijímání útočiště v procesu očišťování, zatímco v ášramech ano. Přijímáme tedy tyto ášramy v tom duchu, že se jim plně věnujeme, následujeme určitou etiketu a jistý standard. Je to něco úplně jiného než starý druh vztahů: "Dáme se dohromady?" "Jo, proč ne?" Hi hi hi, ha ha ha!

Znáte to, pak se spolu nastěhovat do bytu, "No, uvidíme, co z toho bude." Já vím, co z toho bude. Je z toho vždycky to samé. Je tam velká postel. Oba chtějí být poživatelem, takže se z toho stává soutěž, kdo je středem pozornosti - kdo je poživatel a kdo je požívaný; kdo je sluha a kdo je pán nebo paní. Tyto hybné síly se dávají do pohybu a vedou k mnohému napětí a velkým hádkám. Řekl bych, že vedle manželství je Kurukšétra a Mahábhárata úplná nuda! (smích) Čtete o všech těch hrdinech, jak vysílají své ástry. Vstoupíte do manželství a pak, můj Bože! Ty věci, které se odehrávají v manželstvích - je to nepochopitelné - nikdy byste si nepomysleli, že tím budete muset projít.

Má to ale i pozitivní stránku, že se dva lidé navzájem podporují a sdílejí spolu určitou důvěrnost o těch všech věcech, které existují v manželství. Takže manželství je dobré, ale my v první řadě nejsme varnášrama:

nāhaṁ vipro na ca nara-patir nāpi vaiśyo na śūdro
nāhaṁ varṇī na ca gṛha-patir no vanastho yatir vā
kintu prodyan-nikhila-paramānanda-pūrnāmṛtābdher
gopī-bhartuḥ pada-kamalayor dāsa-dāsānudāsaḥ

(Caitanya Caritamrta Madhya 13.80)

My nejsme nic ze čtyř varen nebo čtyř ášramů - ani sannyásí, ani vánaprastové, ani grihasti, ani brahmačárí. My tohle nejsme. Nejsme ani bráhmani, kšatriové, vajšjové, šúdrové. My jsme vaišnavové. To je ono! My jsme vaišnavové a vaišnaví. To je naše meditace. Pak jsme v nějakém ášramu, něco z toho ášramu vytváříme. Ale nejprve musíme být vaišnavové, jinak to nebude fungovat. Pokud je vaišnava kladen na první místo, tak i když přijdou problémy, překonáme je.

Takhle to ve skutečnosti je. Vaišnava znamená: Jsem služebníkem vaišnavů. Já nejsem vaišnava. Přál bych si jím být, kéž bych byl; jsem služebníkem vaišnavů. Tímto způsobem se doufám vaišnavou stanu. Takto přijímáme útočiště, a potom ášramy začínají fungovat.

Nejprve musíme přijmout útočiště v ášramu, a pak musíme mít na paměti, že ve skutečnosti je to jen vnější. Vnitřně jsme vaišnava, služebník vaišnavů. Potom je vše, jak má být. Potom to začne být možné, kamo ‘smi bharatarsabha (Bhagavad-gita 7.11), ideální stav - pohlavní život, který není v rozporu s náboženskými principy. Pak to můžeme zvládnout, již žádné jantur dehopapattaye (Srimad Bhagavatam 3.31.1), žádné další zrození.

(Kadamba Kanana Svámí, 28. dubna 2017, Rádhádéš, Belgie, Šrímad Bhágavatam 7.15.50)

Původní text v angličtině zde.

Jen přidejte Krišnu

Šríla Prabhupáda řekl 5+5=10, 2+2=4, ale všechno + Krišna je Vrindávan. Tento vzorec je velmi brilantní a velice prostý, a pokud tento vzorec dokážeme jednoduše aplikovat tak, že přidáme Krišnu, pokud zkrátka přidáme Krišnu, všechno se změní. To je vše, co je potřeba udělat. Přidat Krišnu, tak či onak, v jakékoli situaci. Svaté jméno je jedním způsobem, jak přidat Krišnu, ale prasádam je také způsob, jak přidat Krišnu, poslouchání nějakých přednášek na vašem telefonu je další způsob, jak přidat Krišnu, pár obrázků na stěnách...

Je spousta různých věcí, které můžete udělat, abyste přidali Krišnu, a pokud Krišnu přidáme, tak všechno automaticky začne fungovat, protože pak se život stává duchovním světem a veškerá mája zmizí.

(Kadamba Kánana Svámí, 2015, Johannesburg, Jižní Afrika, přednáška pro mládež)

Původní text v angličtině zde.

Seberealizovaná duše

Pátá kapitola Bhagavad-gíty nám dává metaforu lotosového květu, který leží na vodě, ale přesto není vodou sužován. Voda jednoduše steče a lotos v takových podmínkách kvete.

V této analogii lotosu ve vodě představuje voda zápas o existenci, kterému každý čelí, a lotos je symbolem toho, kdo tímto zápasem o existenci není zasažen. Hodně lidí je pod vodou, hodně lidí by mohlo vyprávět, jak je to těžké.

Avšak zde vidíme lotos - symbol krásy a symbol toho být nejlepší, ačkoli jsou nepříznivé podmínky. Lotos představuje seberealizovanou duši, osobu, která je v tomto světě, ale zároveň v něm není - fyzicky může být zde, avšak věčně žije v jiné realitě, v jiné dimenzi.

(Kadamba Kánana Svámí, 30. června 2012, Kapské Město, Jižní Afrika, přednáška z Bhagavad-gíty)

Původní text v angličtině zde.

Být spokojený

Bhagavad-gítá říká, že existuje odříkání těla, odříkání řeči a odříkání mysli. Jedním odříkáním mysli je být spokojený. Tohle je zajímavé. Jak může být spokojenost odříkáním?

Znamená to, že když je všechno správně, když jsou provedena všechna náležitá opatření a situace je příznivá pro duchovní život, tak člověk musí svou mysl zastavit, aby stále nehledala chyby. Člověk musí být zkrátka spokojený! Toto je ono odříkání mysli - být spokojený. Je to velká věc, je to naše největší odříkání.

Šríla Prabhupáda již vytvořil hnutí Hare Krišna, a díky tomu je všechno správně. A náš problém teď je, abychom prostě byli spokojení, zatímco v něm jsme. To je to největší odříkání, větší než stát v lese na jedné noze!

(Kadamba Kanana Svámí, 19. května 2017, Rádhádéš, Belgie, Šrímad Bhágavatam 8.1.8)

Původní text v angličtině zde.

Beznadějně závislý

Jaký neznámý nektar nám přinese dnešní den?

S tím, jak roste naše víra v Krišnu, ztrácíme víru v hmotné věci. Žádná víra v sex?! Možná k němu jsme ještě trochu připoutaní, ale nevěříme, že nás doopravdy učiní šťastnými. Tato ustavičná připoutanost ke chtíči je ve skutečnosti neustálý problém. Nechcete to, ale už je to tu zas. Postupně však ztrácíme víru, že to funguje. Chtíč nás nenaplní, postupně ho necháváme odejít.

Když ho necháváme odejít, naše pohroužení v Krišnovi jde hlouběji a hlouběji, a potom narůstá vyšší chuť a začne převažovat... a pak člověk začne být závislý. Závislost se zvyšuje, a poté si jako možný důsledek někdy uvědomíme: "Ach můj Bože. Já jsem závislý!" Ale neuvědomujete si to celou dobu. Je to jako stárnutí... ve skutečnosti o tom nevíte, ale jednoho dne se podíváte do zrcadla a vidíte to!

Takto v nás roste závislost a stáváme se beznadějně závislými na zpívání Hare Krišna, na službě Krišnovi a na společnosti oddaných. A proto si říkáme: "Jaký neznámý nektar nám přinese dnešní den?" To je ta otázka! Nepřijeli jsme sem jen pro nektar, který známe, ale hledáme také neznámý transcendentální nektar!

(Kadamba Kanana Svámí, 5. září 2012, Kírtan Mela, Německo, CC Antya Líla 3.52)

Původní text v angličtině zde.

Když se zpívání stává zábavou

Důležitost pozorného zpívání se zdůrazňuje znovu a znovu. Je mnoho věcí, které můžeme udělat, abychom svůj výkon vylepšili - zpívat brzy ráno na klidném místě po dostatečném odpočinku, ve společnosti oddaných. Snažíme se soustředit mysl především na poslouchání Svatého jména. Já zpívám šestnáct kol asi dvě hodiny. Někdy to zabere trochu déle, občas je to trochu rychlejší. Bylo zmíněno přeskakování korálků. K tomu dochází různými způsoby. Někdy se přistihnu, že neměním korálky přesně na konci jedné mantry a na začátku té další. To není dobré, protože pak člověk může snadno projít více korálků než manter.

Každopádně na pozorném zpívání hodně záleží - já se snažím soustředit, a mysl se někdy toulá. Když si to uvědomím, snažím se ji přivést zpátky. Přesto, ačkoli je pozorné zpívání důležité, není to při zpívání má jediná meditace. Kdyby to bylo vše, bylo by zpívání jen úsilí a stresující činnost. Rúpa Gosvámí ve svém slavném verši tunde tandvini ratim vitanute tundavali popisuje, jak Svaté jméno tančí v ústech a on touží mít milióny úst a milióny uší. Je jasné, že meditace Rúpy Gosvámího je na nádhernou povahu Krišny.

My asi nemáme stejně hlubokou úroveň pohroužení jako Rúpa Gosvámí, ale můžeme teď začít, a kromě toho, že se budeme snažit být pozorní, měli bychom také oceňovat Krišnovu nádhernou povahu a to, jak je milostivě přítomen ve Svém jménu. Pak zpívání nebude pouhým úsilím, ale stane se zábavou.

(Kadamba Kanana Svámí, 29. června 2009, Hovory o japě)

Původní text v angličtině zde.

Závazky

Za všechno v tomto hmotném světě se musí platit nějaká cena. Nic nezískáte jen tak! Se vším se pojí nějaké závazky, které mohou být velmi zaplétající. Vzpomínám si, že když jsem žil v amsterdamském chrámu, jednoho dne po nás vláda začala chtít platit poplatky za televizi! My řekli: "My se na televizi nedíváme!" a oni odpověděli: "Na tom nezáleží, máte právo se dívat na televizi, takže musíte platit za toto právo."

Taková je povaha hmotné energie. Vždycky jsou tu vztahy s dalšími věcmi - když máte dům, musíte ho vymalovat a opravit. Připoutáte se k němu a než se nadějete, musíte si zavolat, takže potřebujete telefon, ale s telefonem jsou zase jiné komplikace. Takže

ūrdhva-mūlam adhaḥ-śākham
aśvatthaṁ prāhur avyayam (Bhagavad-gítá 15.1)

Toto zapletení v hmotné existenci je jako banyánovník popisovaný v patnácté kapitole Bhagavad-gíty, který je vzhůru nohama. Má mnoho větví a z každé větve vyrůstají nové kořeny. V kalkatské botanické zahradě je jeden obrovský banyánovník, který je tak ohromný, že do něj můžete vejít! Má visuté kořeny, které rostou ve stromu a také v zemi, takže už nemůžete vidět, kde je původní kmen. Nové visuté kořeny jsou omotány kolem jiných a vypadají jako kmen - propletení banyánovníku je jako zapletení hmotné energie.

(Kadamba Kanana Svámí, 23. srpna 2012, Amsterdam, Holandsko, Šrímad Bhágavatam 4.29.55)

Původní text v angličtině zde.

'Smrti, nebuď pyšná'

Musíme se dostat na úroveň, kdy se nebudeme bát smrti. Zcela se strachu ze smrti zbavíme jedině tehdy, až se budeme cítit velmi jistě ve svém vztahu s Krišnou. Jeden z elementů, který způsobuje úzkost ze smrti, je, že neznáme místo, kam pak půjdeme. Ani jako oddaný, který vykonává oddanou službu, si přesto nejsme jisti svým cílem po smrti.

Můžeme si začít říkat: "Nevedl jsem si tak dobře. Neočistil jsem se tak moc, takže se můžu znovu narodit a stále budu mít nějakou karmu..." a takhle to pokračuje, někam do neznáma! Úzkost tedy zůstává i oddaným; určitá nejistota je tu stále.

Oddaný se však může přestat bát smrti. Ne ani tak moc díky filozofickému pochopení, že 'nejsem tohle tělo', ale svým vztahem s Krišnou.

Čím více prohloubíme svůj vztah s Krišnou, tím více oddaný ví: "Krišna mě určitě ochrání, o tom není pochyb! Neustále žiji s Krišnou, vždy Krišnovi sloužím, ustavičně na Krišnu myslím, a proto není pochyb, že mě Krišna ochrání." Takto člověk přestane mít strach.

(Kadamba Kánana Svámí, 27. června 2012, Kapské Město, Jižní Afrika, Šrímad Bhágavatam 8.1.3)

Původní text v angličtině zde.