Měl jsem žáka, který žil v malém bytě - byla to jen garsonka s koupelnou a kuchyňkou. V pokoji byla pohovka, která se dala rozložit na postel. Byly tam židle a na každé byly věci. Když jste tam přišli, museli jste se tak nějak prokopat těmi věcmi, abyste si měli kam sednout. Tomu se říká staromládenecký byt!
Byl jsem tedy v tom jeho staromládeneckém bytě a jednoho dne jsem mu řekl: "Proč si nezvolíš ášram? Buďto buď brahmačárí, a pak tenhle byt nebudeš potřebovat, zbav se ho. A nebo si pořiď lepší byt, ukliď ty židle a pozvi si sem někoho, kdo na nich bude sedět. Ožeň se. Ale rozhodni se, protože staromládenectví není ášram." Staromládenectví neposkytuje útočiště. Nejde v něm o přijímání útočiště v procesu očišťování, zatímco v ášramech ano. Přijímáme tedy tyto ášramy v tom duchu, že se jim plně věnujeme, následujeme určitou etiketu a jistý standard. Je to něco úplně jiného než starý druh vztahů: "Dáme se dohromady?" "Jo, proč ne?" Hi hi hi, ha ha ha!
Znáte to, pak se spolu nastěhovat do bytu, "No, uvidíme, co z toho bude." Já vím, co z toho bude. Je z toho vždycky to samé. Je tam velká postel. Oba chtějí být poživatelem, takže se z toho stává soutěž, kdo je středem pozornosti - kdo je poživatel a kdo je požívaný; kdo je sluha a kdo je pán nebo paní. Tyto hybné síly se dávají do pohybu a vedou k mnohému napětí a velkým hádkám. Řekl bych, že vedle manželství je Kurukšétra a Mahábhárata úplná nuda! (smích) Čtete o všech těch hrdinech, jak vysílají své ástry. Vstoupíte do manželství a pak, můj Bože! Ty věci, které se odehrávají v manželstvích - je to nepochopitelné - nikdy byste si nepomysleli, že tím budete muset projít.
Má to ale i pozitivní stránku, že se dva lidé navzájem podporují a sdílejí spolu určitou důvěrnost o těch všech věcech, které existují v manželství. Takže manželství je dobré, ale my v první řadě nejsme varnášrama:
nāhaṁ vipro na ca nara-patir nāpi vaiśyo na śūdro
nāhaṁ varṇī na ca gṛha-patir no vanastho yatir vā
kintu prodyan-nikhila-paramānanda-pūrnāmṛtābdher
gopī-bhartuḥ pada-kamalayor dāsa-dāsānudāsaḥ
(Caitanya Caritamrta Madhya 13.80)
My nejsme nic ze čtyř varen nebo čtyř ášramů - ani sannyásí, ani vánaprastové, ani grihasti, ani brahmačárí. My tohle nejsme. Nejsme ani bráhmani, kšatriové, vajšjové, šúdrové. My jsme vaišnavové. To je ono! My jsme vaišnavové a vaišnaví. To je naše meditace. Pak jsme v nějakém ášramu, něco z toho ášramu vytváříme. Ale nejprve musíme být vaišnavové, jinak to nebude fungovat. Pokud je vaišnava kladen na první místo, tak i když přijdou problémy, překonáme je.
Takhle to ve skutečnosti je. Vaišnava znamená: Jsem služebníkem vaišnavů. Já nejsem vaišnava. Přál bych si jím být, kéž bych byl; jsem služebníkem vaišnavů. Tímto způsobem se doufám vaišnavou stanu. Takto přijímáme útočiště, a potom ášramy začínají fungovat.
Nejprve musíme přijmout útočiště v ášramu, a pak musíme mít na paměti, že ve skutečnosti je to jen vnější. Vnitřně jsme vaišnava, služebník vaišnavů. Potom je vše, jak má být. Potom to začne být možné, kamo ‘smi bharatarsabha (Bhagavad-gita 7.11), ideální stav - pohlavní život, který není v rozporu s náboženskými principy. Pak to můžeme zvládnout, již žádné jantur dehopapattaye (Srimad Bhagavatam 3.31.1), žádné další zrození.
(Kadamba Kanana Svámí, 28. dubna 2017, Rádhádéš, Belgie, Šrímad Bhágavatam 7.15.50)
Původní text v angličtině zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat