Musíme se dostat na úroveň, kdy se nebudeme bát smrti. Zcela se strachu ze smrti zbavíme jedině tehdy, až se budeme cítit velmi jistě ve svém vztahu s Krišnou. Jeden z elementů, který způsobuje úzkost ze smrti, je, že neznáme místo, kam pak půjdeme. Ani jako oddaný, který vykonává oddanou službu, si přesto nejsme jisti svým cílem po smrti.
Můžeme si začít říkat: "Nevedl jsem si tak dobře. Neočistil jsem se tak moc, takže se můžu znovu narodit a stále budu mít nějakou karmu..." a takhle to pokračuje, někam do neznáma! Úzkost tedy zůstává i oddaným; určitá nejistota je tu stále.
Oddaný se však může přestat bát smrti. Ne ani tak moc díky filozofickému pochopení, že 'nejsem tohle tělo', ale svým vztahem s Krišnou.
Čím více prohloubíme svůj vztah s Krišnou, tím více oddaný ví: "Krišna mě určitě ochrání, o tom není pochyb! Neustále žiji s Krišnou, vždy Krišnovi sloužím, ustavičně na Krišnu myslím, a proto není pochyb, že mě Krišna ochrání." Takto člověk přestane mít strach.
Původní text v angličtině zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat