V tomto světě jsou kostely, mešity, chrámy - je tu tolik různých náboženských skupin. Někdy vidím na letišti Židy s černými klobouky a vlnitými loknami vlasů po stranách tváře; vidím Araby v jejich blízkovýchodních oděvech; vidím křesťanské kněží; nějaké ty jeptišky z Afriky, pár budhistů z Thajska... a pak uprostřed toho všeho jde Hare Krišna oddaný!
Na letištích je to taková přehlídka světových náboženství. Na světě je tolik náboženství, a to proto, že je Bůh neviditelný!
Kolem projde ateista a řekne: "Žádný Bůh není!"
Pak někdo další argumentuje: "ON je jediná cesta!"
Existuje tolik názorů na náboženství, protože ON je v tomto světě neviditelný... to je ten problém. Každý má nějaké informace - tahle skupina má jednoho proroka a jiná má zase jiného. Nikdo jiný 'to' neviděl, ale ten prorok ano, a něco o tom napsal. Lidé uznávají tradice a přesvědčení svých učitelů. To je důvod, proč je na světě tolik náboženství a proč se jedna skupina dívá na druhou nedůvěřivě a podezíravě.
Čím více se lidé velmi vážně a v srdci oddají svým tradicím, tím více realizací získají, a potom není náboženství jen jakousi ideou z knihy, kterou učí nějaká instituce, ale začne se manifestovat v srdci! A čím více se manifestuje v srdci, tím více zjišťujeme, že jde o tu samou společnou zkušenost - že ve skutečnosti nejsou mezi náboženstvími rozdíly, protože jde jen o rozdíly vnější. Pokud jdete více do hloubky, tak uvidíte, že lidé v různých částech světa, v různých tradicích, ve skutečnosti mají tytéž hluboké zkušenosti, ačkoli to tak vždy nemusí být chápáno.
Mimo tento svět existuje duchovní svět, kam mohou jít čisté živé bytosti a žít věčně s Nejvyšším Pánem. Toto jsme slyšeli v popisech všech tradic - někteří tomu říkají 'nebe', my říkáme duchovní svět, ale jde o tu samou věc.
Měli bychom chápat, že v duchovním světě je Nejvyšší Pán stále viditelný a přítomný, a objevuje se tam ve své vše-přitažlivé podobě. On je proto tím, kdo přitahuje pozornost všech! V duchovním světě každý uznává, že je Krišna v centru všeho.
Ať se díváme na védskou tradici, křesťanství, nebo islám, lidé je praktikují s touhou dostat požehnání pro dobré zdraví, krásu, či jiné materialistické věci. V konečném smyslu jsou takové věci nižším aspektem duchovnosti, protože jsou pomíjivé... jaký má ale smysl modlit se o něco pomíjivého?! Toto hnutí Hare Krišna se o to nezajímá, protože bychom měli mít zájem pouze o věčný prospěch!
Věčnost není jen po tomto životě, věčnost je také právě teď, věčnost je stále. Věčnost tedy je po tomto životě a je také nyní. Požehnání proto přijdou později, ale také pro přítomnost, a
takto skutečně funguje vědomí Krišny, neboť přináší požehnání pro přítomnost a pro budoucnost!
Oddaní nežádají o materialistické věci, protože žádají Nejvyššího Pána o službu, aby Mu mohli sloužit. A když sloužíme Nejvyššímu Pánu, dochází ke změně v srdci, a potom celý náš život začne být příznivý a velice pěkný!
Blíží se Džanmáštamí... slavíme příchod Pána Krišny do tohoto světa. Mějte na paměti, že tento týden je zvláště vhodný pro službu Krišnovi, a čím více to děláme, tím více se nám Krišna vyjeví a začneme vidět věci teď a tady, a na konci života můžeme jít zpátky do duchovního světa!
(Kadamba Kánana Svámí, 7. srpna 2012, Musko Sredice, Balkán, přednáška)
Původní text v angličtině
zde.
