Naplňování tužeb

Krišna nemusí pracovat, všechno se děje jednoduše díky Jeho touze. Cokoli si Krišna přeje, stane se. Kdybychom my měli tuto moc, bylo by to nebezpečné. Kdyby se stalo cokoli, co bychom si přáli, měli bychom problém, protože máme podmíněná přání, kterých někdy později litujeme. My vždy musíme pro splnění svých přání dlouho pracovat, což je dobře, protože pak máme čas své touhy zvažovat. Pro nás je tu vždy prvek úsilí. Ale namáhat se pro Krišnu je pěkné, protože pak se toto úsilí stává smysluplným.

Máme ten příběh o chlapci, který tvrdě pracoval, aby dívce koupil prsten. Myslel na ni celou dobu, co pracoval, a proto ve skutečnosti pracoval pro ni! Podobně my musíme pracovat pro Krišnu, a poté můžeme být ve stavu mysli, kdy nejsme ovlivněni hmotnými podmínkami, ať už jsme v pekle, nebo někde jinde. Jestliže změníme svůj stav, místo abychom se snažili měnit své okolí, můžeme být skutečně šťastní v jakékoli situaci, ve které se nacházíme.

Kuntí deví se modlila o potíže, protože v těžkých časech vždy vzpomínala na Krišnu. Nebyla ovlivněna útrapami tohoto světa, byla vyrovnaná. My třeba nemůžeme dosáhnout tohoto stavu, ale můžeme se mu přiblížit. Můžeme si vytvořit odstup od mysli, od svých emočních prožitků. Myšlení, cítění a chtění jsou funkce mysli, ale pokud jsme vůči nim rezervovaní, tak je můžeme jen sledovat jako divák a upevnit se ve svém duchovním životě.

* Nimáiovy poznámky z přednášky

Přednáška na nedělním programu, 11. září 2016, Durban, JAR

Původní text v angličtině zde.